Open main menu

Jak číst infografiky DoZterminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Konzumace cukru a slazených nápojů, její zdravotní dopady a daň jako nástroj řešení

Shrnutí

Dostupná data do roku 2019 ukazují, že konzumace slazených nápojů byla v Česku výrazná, zejména mezi lidmi s nižšími příjmy a vzděláním. Řada studií potvrzuje jejich vliv na vznik obezity, diabetu 2. typu a dalších chronických onemocnění, která představují rostoucí zátěž pro zdravotní systém. Zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že dobře nastavená daň může spotřebu těchto nápojů účinně snížit, motivovat výrobce ke změnám a přinést přínosy pro zdraví i veřejné finance.

Hlavní zjištění

• Slazené nápoje přispívají k nárůstu civilizačních onemocnění, jako je obezita, diabetes 2. typu a kardiovaskulární nemoci. I v Česku kvůli tomu přibývá let prožitých se zdravotním omezením, což zatěžuje jednotlivce i zdravotní systém.
• Nízkopříjmové domácnosti utrácejí za slazené nápoje větší podíl příjmů a častěji trpí souvisejícími nemocemi. Daň na slazené nápoje má u těchto skupin největší přínos, motivuje ke zdravější volbě a pomáhá snižovat nerovnosti. Výnosy lze navíc využít ve prospěch těch, na které dopadá nejvíce.
• Daň na slazené nápoje vede ke snížení spotřeby i obsahu cukru v produktech. Země jako Velká Británie nebo Mexiko po jejím zavedení zaznamenaly pokles prodeje a reformulaci výrobků. Obavy z dopadů na zaměstnanost nebo tržby se nepotvrdily. Správně nastavená daň navíc pomáhá snižovat zdravotní i sociální nerovnosti.

Rozdíl mezi glykemickým indexem a zátěží

Prezentováno na vzorku odlišných typů potravin.

Interpretace:

Poukazujeme na rozdíly v glykemickém indexu (GI) a glykemické zátěži (GL) na vzorku odlišných typů potravin. Glykemický index vypovídá o tom, jak rychle konkrétní potravina obsahující sacharidy ovlivní hodnotu našeho krevního cukru. Zatímco mnohé zpracované a vysoce průmyslově zpracované potraviny mají vysoký glykemický index, ovoce a zelenina obvykle zvyšují hladinu krevního cukru jen málo. Stojí za povšimnutí, že i když mají dvě potraviny stejný glykemický index, mohou vyvolat odlišnou inzulinovou odpověď, stejně jako potraviny se stejnou glykemickou zátěží. Potraviny s vysokým glykemickým indexem rychle zvyšují hladinu cukru a inzulinu v krvi, což vede k únavě, častějšímu pocitu hladu a při časté konzumaci zvyšuje riziko vzniku diabetu 2. typu. Jedním z hlavních rozdílů mezi potravinami obsahujícími přirozeně se vyskytující cukr a potravinami s přidaným cukrem je hodnota jejich glykemického indexu. Alarmujícím příkladem jsou cukrem slazené nápoje, které mohou výrazně přispívat k těmto negativním důsledkům.

Kontext:

Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje za nápoje slazené cukrem všechny tekutiny obsahující volné cukry, ty představují zvlášť rizikovou kategorii pro zdraví kvůli specifickým fyziologickým a nutričním charakteristikám. Jedná se o nápoje, které jsou po celém světě nejen velmi oblíbené, ale jsou také předmětem medicínského zkoumání. V Česku se příležitostná konzumace těchto slazených nápojů za poslední desetiletí zdvojnásobila, v roce 2019 pilo každý den 11,4 % osob ve věku 15 let a více.

Přibývá důkazů, že cukry v tekuté formě méně zasytí než pevná strava, což vede k tomu, že organismus po jejich konzumaci hůře reguluje příjem energie. Důsledkem může být vyšší celkový příjem kalorií, což zvyšuje riziko obezity, která je zároveň významným rizikovým faktorem pro chronická onemocnění, včetně kardiovaskulárních chorob (Pan & Hu, 2011). Metaanalýza kohortových studií publikovaná v roce 2013 například zjistila, že každé zvýšení spotřeby slazených nápojů o jednu porci (zhruba 330 ml, jedna plechovka) denně je spojeno s přírůstkem hmotnosti o 0,12 kg za jeden rok u dospělých a se zvýšením BMI o 0,05 kg/m2 za jeden rok u dětí. Tyto malé nárůsty se postupem času kumulují a přispívají ke vzniku obezity, která dále zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění (Malik et al., 2013).

Kromě toho jsou slazené nápoje hlavním zdrojem volných cukrů, které ve stravě často nahrazují potraviny bohaté na bílkoviny, vlákninu a minerály. Tím může docházet k nedostatku základních živin, což dále oslabuje výživovou hodnotu stravy. Slazené nápoje navíc obsahují kyseliny, jako je kyselina fosforečná nebo citronová, které spolu s cukry přispívají ke vzniku zubního kazu a erozi zubní skloviny, kdy byl tento efekt zaznamenán jak u dětí, tak u dospělých (Valenzuela et al., 2021).

Konzumace nápojů slazených cukrem v Česku v roce 2019

Četnost konzumace je zobrazena v kvintilech podle příjmu, věku a dosažené úrovně vzdělání. Uvedené hodnoty vypovídají o tom, jak často spotřebitelé tyto nápoje konzumují, nezohledňují zkonzumované množství.

Dle příjmové skupiny

Interpretace:

První příjmový kvintil zahrnuje 20 % obyvatel s nižšími příjmy a pátý kvintil odkazuje na 20 % populace s vyššími příjmy. Ve vyšších příjmových kvintilech je zřetelná méně častá konzumace (oranžové a žluté znázornění), častější konzumace (modré a šedé zobrazení) je patrná v kvintilech s nižšími příjmy, relativní hodnoty ale nevykazují velké rozdíly v četnosti konzumace. Podle předpokladu je i tak zřejmé, že lidé s vyššími příjmy konzumují slazené nápoje méně než ostatní příjmové skupiny.

Výše uvedený předpoklad je možné vysvětlit spojitostí mezi dosaženou úrovní vzdělání a příjmy. Jak naznačuje graf, i když se domácnosti s vyššími příjmy nemusí potýkat s finančními překážkami, mohou dobrovolně omezovat konzumaci některých potravin spojovaných se zdravotními riziky. Jinak řečeno – při jejich rozhodování hrají roli informace, které jsou schopny vytěžit díky přístupu ke vzdělání. Světle šedou barvou je v grafu označena konzumace 1–3× týdně, konzumace v takové míře není ani nadměrná, ani nezanedbatelná, jedná se tedy o střední míru spotřeby. Toto množství nemusí odrážet významnou preferenci výrobku, ale spíše charakteristiky běžného spotřebního koše domácností, jenž zahrnuje mnoho různých položek včetně dalších potravin a nápojů, které mohou být konzumovány málo nebo průměrně často. Přestože tato vysvětlení nemusí přesně odrážet skutečné důvody znázorněného rozložení spotřeby nápojů slazených cukrem, jejich společný příspěvek může v případě Česka vysvětlit alespoň část rozložení spotřeby.

Poslední uvedený předpoklad je možné vysvětlit zvažováním spotřebitelských preferencí, které mohou spotřebitele v nižších kvintilech omezovat při rozhodování o nákupu. Spotřebitelé v těchto kvintilech by si přáli konzumovat vyšší množství daného zboží, ale jejich volby jsou při nákupu omezeny jejich rozpočtem. Graf ukazuje, že takový rozdíl týkající se rozpočtových omezení může umožňovat mírný přesun spotřeby domácností ve středním příjmovém kvintilu. Jinými slovy, domácnosti ve středním příjmovém kvintilu mohou chtít konzumovat relativně vysoké množství daného produktu a mohou si to dovolit, zatímco domácnosti s nižšími příjmy nejsou finančně schopny vyjádřit tuto spotřební preferenci.

Kontext:

Světová zdravotnická organizace (WHO) vyzvala státy, aby v zájmu snížení zdravotní zátěže zdanily nápoje slazené cukrem. Mezi zeměmi, které tak již učinily, jsou Mexiko, Jižní Afrika, Saudská Arábie a Spojené království. Zavedení této daně mělo na spotřebitelskou poptávku v těchto zemích různý dopad (Basu et al., 2016).

V Mexiku vedlo zdanění ve výši jednoho pesa na litr nápoje ke snížení nakupování nápojů slazených cukrem o 6 %, v Saudské Arábii klesl prodej těchto nápojů po zavedení daně ve výši 50 % o 35 %. V Chile vedlo zvýšení daně o 10 % k poklesu spotřeby o 13,7 % a tento nárůst ceny nápojů slazených cukrem o 10 % zároveň mohl o 6,3 % zvýšit poptávku po čisté vodě (Alsukait et al., 2020). Pokud jde o finanční úspory, výzkumníci na základě vytvořeného scénáře předpovídají, že by mohlo zdanění nápojů slazených cukrem Mexiku ušetřit 983 milionů mezinárodních dolarů (Sánchez‑Romero et al., 2016).

Přestože je snížení spotřebitelské poptávky v důsledku zvýšení ceny intuitivní, spotřebitelé na zvýšení ceny různého zboží a služeb reagují různě. Zvýšení ceny některého zboží proto zákaznickou poptávku téměř neovlivní, zatímco u jiného zboží způsobí nárůst ceny významný pokles poptávky. Abychom pochopili základní mechanismus, který tyto studie využívají pro odhadování chování zákazníků ve vztahu ke zdražování různého zboží, je nutné seznámit se s definicí cenové elasticity poptávky.

Cenová elasticita poptávky označuje procentuální změnu poptávaného množství při procentuální změně ceny, která je v tomto případě zvýšena v důsledku daňové politiky. Na příkladu Chile vidíme, že se desetiprocentní nárůst ceny nápojů slazených cukrem spojuje s poklesem jejich prodeje o 13,7 %, což odráží vlastní cenovou elasticitu poptávky ve výši –1,37.

Na základě systematického studia 82 studií a metaanalýzy 62 studií autoři uvádějí, že se cenová elasticita poptávky u nápojů slazených cukrem pohybuje kolem –1,59, ačkoli zkoumané případy vykazují různorodost, pokud jde o uplatňovanou regulaci a kontextové faktory. I přes odlišné důkazy předkládané v různých studiích se celková vlastní cenová elasticita poptávky u nápojů slazených cukrem odhaduje přibližně v rozmezí od –0,8 do 1,3 s přibližnou střední hodnotou –1,0 (Guerrero‑López et al., 2017). U zemí, které mají vyšší podíl nízkopříjmových domácností, se může ve srovnání se zeměmi s nižším podílem nízkopříjmových domácností uplatňovat vyšší hodnota, neboť cenová elasticita je vyšší u spotřebitelů s nízkými příjmy.

Četnost konzumace a zkonzumované množství jsou dvě různá měřítka používaná pro sledování spotřeby. Dosud jsme prezentovali četnost, se kterou se v Česku nápoje slazené cukrem konzumují v různých populačních skupinách, neboť jsme chtěli poukázat na socioekonomickou souvislost mezi těmito populačními skupinami a konzumací nápojů slazených cukrem. Abychom mohli prezentovat souvislost se zdravotními následky konzumace nápojů slazených cukrem, uvádíme i důkazy dokládající souvislost mezi množstvím zkonzumovaných nápojů slazených cukrem a následky pro zdraví.

Dle věku

Interpretace:

Spotřeba nápojů slazených cukrem je vyšší u mladších věkových skupin. Rozdíly jsou výraznější u skupin s nižší a střední četností spotřeby. Pro věkovou skupinu 30–34 let nebyla nalezena žádná data.

Kontext:

Jedním z důvodů, jenž by mohl vysvětlovat rozložení konzumace nápojů slazených cukrem mezi různými věkovými skupinami, může být sklon ke zkoušení novinek, který je obvykle charakterističtější pro mladší věkové skupiny. Příkladem jsou vapování a elektronické cigarety, jež si v USA našly rychle oblibu u mladší generace. Pokud jde o nápoje slazené cukrem, nově se do nich přidávají látky zvyšující výkonnost, tj. taurin do energetických nápojů a elektrolyty do sportovních nápojů. Kromě těchto nápojů není u této skupiny pravděpodobně možné vyloučit ani specifický sklon ke konzumaci určitých zpracovaných nápojů s vysokým obsahem cukru. Tato interpretace však nevysvětluje celou spotřebu nápojů slazených cukrem u mladší populace.

Dle úrovně vzdělání

Interpretace:

Spotřeba nápojů slazených cukrem je častější ve skupinách s nižší úrovní dosaženého vzdělání.

Kontext:

Vyšší úroveň dosaženého vzdělání se pojí s vyššími příjmy a znalostmi. Rozdělení uvedené v grafu je tedy intuitivní. Vyšší příjem díky vyššímu stupni dosaženého vzdělání může spotřebitelům umožňovat, aby uspokojili své spotřební preference. Samo vzdělání přímo ovlivňuje rozhodování prostřednictvím informačního faktoru. Úroveň vzdělání souvisí i se socioekonomickým statusem, skupiny s nižším vzděláním se tak mohou nacházet v jiné socioekonomické vrstvě, pro kterou mohou kromě jiného platit odlišné společenské normy (předpokládáme-li heterogenní charakter v rámci příjmových kvintilů) a spotřebitelské preference.

Vliv nápojů slazených cukrem na úmrtí a roky prožité se zdravotním postižením v Česku

Graf zachycuje počet úmrtí mezi lety 1990 a 2019 a trend znázorňující počet let prožitých se zdravotním postižením.

Interpretace:

Graf vlevo znázorňuje všechny příčiny úmrtí mezi lety 1990 a 2019, které je možné připsat stravě s vysokým podílem nápojů slazených cukrem. Do roku 2005 je možné sledovat klesající trend, jenž byl v roce 2006 přerušen v průměru rostoucím trendem pokračujícím až do roku 2019.

Rostoucí trend je možné sledovat i u grafu vpravo, který znázorňuje počet let prožitých se zdravotním postižením.

Kontext:

Institute of Health Metrics and Evaluation (IHME) zabývající se zdravotními metrikami a hodnocením zpracoval studii věnovanou globální zátěži nemocemi (Global Burden of Disease, GBD), která poskytuje celosvětové odhady mortality a zdravotního postižení v důsledku celé řady onemocnění, zranění a rizikových faktorů. Nejvyšší zátěž nemocemi v Česku způsobují behaviorální faktory. Konzumace nápojů slazených cukrem, jakožto behaviorální faktor, sama o sobě přispívá k výskytu a prevalenci nemocí a úmrtnosti.

Ukazatel let prožitých se zdravotním postižením vykazuje po celé sledované období rostoucí tendenci. Možné vysvětlení nabízejí pokroky v medicíně umožňující poskytovat zdravotní péči, která prodlužuje život pacientů, a to přestože se léčí s nějakou nemocí a nejsou zcela zdraví. Křivka zrychlování nabrala strmější směr od roku 2003 – jde o odraz zrychlujícího se trendu od daného okamžiku.

Aby bylo možné dát do souvislosti, jak tuto metriku ovlivňuje strava s vysokým podílem konzumace nápojů slazených cukrem, je nutné podívat se na vztah mezi vývojem mnoha nemocí a konzumací nápojů slazených cukrem, který dokládají mnohé studie. V této souvislosti jsme také přezkoumali důkazy týkající se vztahu mezi konzumací nápojů slazených cukrem a zdravotními následky, jež v konečném důsledku vedou ke ztrátě roků života, k rokům prožitým se zdravotním postižením a k úmrtí.

Konzumace přidaného cukru a zdravotní následky

Interpretace:

Důkazy, které přinášíme, jsou důležité z pohledu souvislostí uvedených ve všech zmíněných studiích a především z toho důvodu, že riziko výskytu těchto nemocí a úmrtnosti na ně se do značné míry přisuzuje rizikovým faktorům chování. V této souvislosti je vhodné podotknout, že i malými změnami v návykovém chování lze předejít vzniku těchto onemocnění.

Většina níže prezentovaných informací vychází z vybraných metaanalýz publikovaných v poslední době. Obecně lze říci, že současný stav důkazů týkajících se zdravotních následků připisovaných konzumaci přidaného cukru vyžaduje podle autorů studií další vyhodnocení. Je tedy třeba provést další studie, aby bylo možné komplexně stanovit příčinné souvislosti. Důkazy přibývají rychlým tempem a významné mezinárodní organizace, jako je Světová zdravotnická organizace, již vyzvaly státy k zavedení regulací s cílem snížit spotřebu přidaného cukru.

Kardiometabolická onemocnění

Metaanalýza několika článků věnovaných souvislostem mezi konzumací přidaného cukru a důsledky pro kardiometabolické zdraví naznačuje, že zvýšení denní spotřeby nápojů slazených cukrem o 355 ml se pojí s nárůstem rizika úmrtnosti na kardiovaskulární choroby o 8 % a nárůstem mortality související se všemi zdravotními riziky o 8 % (Xi et al., 2020). Podobně i další metaanalytická studie dospěla k závěru, že existuje souvislost mezi zvýšenou konzumací slazených nápojů (a to jak cukrem, tak umělými sladidly) o 250 ml za den a nárůstem rizika úmrtí na kardiovaskulární choroby o 4 %. Kvalita celkových důkazů byla však v tomto případě považována za nízkou nebo velmi nízkou (Zhang et al., 2021).

Třetí metaanalýza naznačuje, že navýšení konzumace nízkokalorických slazených nápojů (LCSB) o jednu porci denně (tedy o 250 ml) se pojí se zvýšením rizika výskytu kardiovaskulárních onemocnění o 7 %, při konzumaci velkého množství těchto nápojů byla pozorována významná spojitost s úmrtností na kardiovaskulární nemoci. Při zvýšení konzumace nápojů slazených cukrem o jednu porci denně byla pozorována spojitost se zvýšením výskytu kardiovaskulárních nemocí o 8 % a úmrtnosti na kardiovaskulární nemoci o 8 %.

Kromě výsledků těchto studií existují důkazy, že konzumace nápojů slazených cukrem je u dětí i dospělých spojena s nárůstem tělesné hmotnosti (Malik et al., 2013). Doplňující důkaz, že má konzumace nápojů slazených cukrem metabolickou souvislost, přináší i studie provedená v Česku – vyplývá z ní, že muži, kteří každý den konzumovali nápoje slazené cukrem, měli větší obvod pasu a více viscerálního tuku než příležitostní konzumenti těchto nápojů či muži, kteří je nekonzumují vůbec.

Cukr a rakovina

Souhrnný přehled 83 metaanalýz, jež se věnovaly širší oblasti než jen kardiometabolickým onemocněním, naznačuje několik souvislostí mezi konzumací nápojů slazených cukrem a výskytem rakoviny a úmrtností na ni. Autoři dospěli k závěru, že vysoký podíl cukru v konzumované stravě má obecně spíše negativní než pozitivní účinky na zdraví, ačkoliv důkazy jsou stále považovány za omezené. Konkrétně byla konzumace stravy s vysokým podílem nápojů slazených cukrem pozitivně spojena s osmi z 25 případů rakoviny. V jednom z těchto případů byly důkazy považovány za důkazy nízké kvality, ostatní byly označeny za důkazy velmi nízké kvality.

Podobně i metaanalytická studie 71 observačních článků věnovaných riziku vzniku rakoviny a úmrtnosti na rakovinu naznačuje, že vyšší míra konzumace nápojů slazených cukrem ve srovnání s nejnižší mírou jejich konzumace zvyšuje celkové riziko vzniku rakoviny a mortalitu na rakovinu. V případě ovocných šťáv ukazuje stejné porovnání míry konzumace pozitivní souvislost s rizikem výskytu rakoviny v kohortových studiích (Chen et al., 2024).

Strava s vysokým podílem přidaného cukru se pojí i s dalšími zdravotními následky

Konzumace nápojů slazených cukrem se pojí se zvýšeným rizikem vzniku zubního kazu a erozivního poškození zubů (Anderson et al., 2020). Zjištění studie konkrétně naznačují, že porovnání mírné a nízké konzumace nápojů slazených cukrem dokládá výrazný nárůst rizika zubního kazu a erozivního poškození zubů. Ze srovnání vysoké a střední míry konzumace vyplývá, že se s vyšší mírou konzumace riziko dále zvyšuje. Závěrem studie je, že se pravděpodobně jedná o příčinnou souvislost.

Uskutečnila se celá řada studií, které zkoumaly vliv nadměrné konzumace nápojů slazených cukrem na mozek zvířat. V nedávné době byly díky pokroku v možnostech funkčního zobrazování magnetickou rezonancí (MRI) umožněny i studie na lidech (Rippe & Angelopoulos, 2016). Nadbytek glukózy je spojován s narušením kognitivních schopností, sníženým sebeovládáním a aktivací centra odměny v mozku. Přestože tělo i mozek potřebují cukr pro své správné fungování, jeho pravidelný nadbytek může v buňkách, včetně mozkových, způsobit stav chronického zánětu. To pak ovlivňuje schopnost těla absorbovat důležité živiny z potravy a mozek není zásobován tím, co potřebuje pro optimální fungování.

Nadměrné konzumaci cukru se přičítá nejen zhoršení kognitivních funkcí, ale také rychlejší stárnutí buněk. Zjednodušeně řečeno tento proces probíhá následovně – v buňkách se nacházejí telomery, které chrání DNA před poškozením. Čím delší je telomer, tím lépe buňka funguje a tím zdravější jsme. Má se za to, že konzumace cukru telomery zkracuje (Nish, 2025). Pokud dojde k jejich zkracování, buňky rychleji stárnou a zanikají. Není jasné, jaké množství zkonzumovaného cukru ještě není pro zdraví škodlivé, je ale známo, že čím více je v těle cukru, tím větší škodu napáchá.

Inzulinová rezistence

Přidané cukry zvyšují inzulinovou rezistenci, která zhoršuje likvidaci glukózy, což vede ke kompenzačnímu zvýšení produkce inzulinu beta-buňkami a hyperinzulinemii. Již více než 50 let je známo, že abnormální metabolismus sacharidů a zvýšená hladina inzulinu jsou příčinou vysoké hladiny krevních lipidů. Inzulin totiž zvyšuje endogenní syntézu mastných kyselin (lipogenezi). Zvýšená hladina inzulinu se vyskytuje u mnoha chorobných stavů, jako je obezita, hypertenze, periferní cévní onemocnění a ischemická choroba srdeční (Freeman & Pennings, 2018). Progrese inzulinové rezistence může vést k metabolickému syndromu, nealkoholovému ztukovatění jater (NAFLD) a diabetu 2. typu, (Chen et al., 2024).

Kontext:

Spojování zdravotních rizik souvisejících s konzumací přidaného cukru se skutečností, že jsou potraviny a nápoje obsahující přidaný cukr ve stravě současné populace vysoce zastoupeny, se nezdá být ze zdravotního hlediska společensky udržitelné. Lidé si stále více uvědomují, že konzumace cukru ve velkém množství škodí jejich zdraví, zároveň to ale nevypadá, že by celosvětová spotřeba přidaného cukru klesala na bezpečnou úroveň. Ve skutečnosti lidé chtějí tyto výrobky konzumovat a firmy mají zájem na jejich dodávkách ve velkých objemech, možná lépe řečeno, firmy je chtějí nejen dodávat, ale chtějí je dodávat za každou cenu. Je to i případ společnosti Coca-Cola, jednoho z největších výrobců nápojů na světě. Ta se chystala vydat zavádějící sdělení, že „cvičení je při snižování tělesné hmotnosti účinnější než omezený příjem potravin a nápojů“. Tento případ vyvolal vyšetřování, které později vedlo k tomu, že společnost Coca-Cola zveřejnila, že v letech 2010 až 2015 vynaložila na výzkum a partnerskou spolupráci 132,8 milionů USD.

Stejně jako Coca-Cola byly při nekalých praktikách souvisejících s manipulací s médii a důkazy přistiženy i mnohé další společnosti. V šedesátých letech sponzorovala cukrovarnická asociace, která se v té době jmenovala „Sugar Research Foundation“ a podle svého názvu se věnovala výzkumu cukru, výzkum, jenž přesouval odpovědnost za srdeční choroby na konzumaci tuků ve stravě. Zjistilo se však, že tato asociace platila vědcům za to, aby zpracovali přehled literatury, který bagatelizoval riziko cukru pro srdeční zdraví.

Uvedené případy připomínají postup tabákových firem, které ve 20. století věnovaly mnoho úsilí a prostředků lobování, aby utajily zdravotní rizika spojená s konzumací tabáku. Pokud jde o přidaný cukr, mohou přibývající důkazy ohrožovat ziskové zájmy firem, a to pokud studie nakonec přinesou přesvědčivější důkazy, jež by mohly v konečném důsledku vést k přísnější regulaci s cílem odradit spotřebitele od konzumace přidaného cukru. Konzumaci výrobků obsahujících volný cukr mohou dobrovolně omezovat i samy domácnosti, změní-li se jejich vnímání nákladů souvisejících se spotřebou přidaného cukru a s finančními a zdravotními následky.

Zdanění slazených nápojů a jeho efekty na spotřebu, zdraví a ekonomiku

Interpretace:

Infografika se zabývá přínosy a mechanismy daně ze slazených nápojů, která je zaváděna s cílem omezit nadměrnou spotřebu cukru a podpořit zdraví populace. Vyšší cena slazených nápojů vede nejen ke snížení jejich spotřeby, ale také motivuje výrobce k reformulaci produktů. Výrobci, aby si udrželi konkurenceschopnost na trhu, často snižují množství cukru v produktech, případně nahrazují část cukru umělými sladidly nebo jinými alternativami, čímž se celkový obsah volného cukru v nápojích výrazně snižuje. Spotřebitelé tak mají k dispozici méně sladké produkty, což přispívá k nižší konzumaci cukru. Nižší příjem cukru následně pomáhá snižovat riziko zubních kazů, obezity a dalších chronických onemocnění.

Přestože máme jen omezené důkazy o dlouhodobých zdravotních dopadech zdanění na výskyt obezity, dostupná data jasně potvrzují, že daň na slazené nápoje vede ke snížení jejich konzumace, potažmo i snížení celkového příjmu cukru. A jelikož je nadměrná konzumace cukru významným rizikovým faktorem pro obezitu a další chronická onemocnění, lze očekávat, že snížení jeho příjmu se dlouhodobě projeví ve zdravotních benefitech. Tyto závěry podporuje i WHO, která doporučuje zavedení daně na slazené nápoje jako efektivní nástroj prevence obezity a chronických nemocí. V současnosti má nějakou formu zdanění zavedeno ve více než 50 zemích světa, včetně 13 zemí EU (například Norsko, Spojené království, Irsko, Polsko nebo Maďarsko) a nově také Slovensko.

Kontext:

Daň na slazené nápoje je stále častěji vnímána i ze strany WHO jako efektivní preventivní opatření k redukci spotřeby cukru. Ačkoli kritici často varují před negativními ekonomickými dopady, zvýšením přeshraničních nákupů a potenciálním zvýšením finanční zátěže nízkopříjmových skupin. Výzkumy z USA a Mexika neprokázaly žádný efekt na změnu počtu pracovních míst nebo míru nezaměstnanosti. Podobně výsledky z Velké Británie nepoukazují na významný dopad na tržní výnosy a obrat výrobců nealkoholických nápojů. Spotřebitelé místo dražších slazených nápojů často volí méně zdaněné nebo nezdaněné alternativy, což vede k substitučnímu efektu (Policy Analysis Methodology and Knowledge, 2023; WHO, 2024; PAQ Research, 2023).

Šíření kritiky o negativním dopadu zdanění cukru na ekonomiku je jedna z dobře dokumentovaných dezinformačních strategií průmyslu, (Policy Analysis Methodology and Knowledge, 2023). Dánsko je příkladem, kde tlak průmyslu v diskuzi o zavedení daně na slazené nápoje vedl ke zrušení i již existující daně na nasycené tuky a ukončení diskuse o slazených nápojích, přestože analýzy později ukázaly možné zdravotní přínosy (Stafford, 2012; Vallgårda et al., 2015; Smed et al., 2016, 2023).

Kritika zdanění slazených nápojů zmiňuje jeho potenciální regresivitu, protože nízkopříjmové domácnosti vydávají větší část svého příjmu na tyto produkty. Zároveň však tyto skupiny konzumují slazené nápoje nejvíce, a to je činí zranitelnějšími vůči jejich negativním dopadům, jako jsou obezita, cukrovka nebo zubní kazy. Zároveň vede k vyšším nákladům na zdravotní péči a výpadkům příjmů. Možné negativní dopady na nízkopříjmové skupiny lze zmírnit tím, že se výnosy z daně znovu investují, například do zlevnění zdravých potravin, snížení daní z práce nebo nižší sazby DPH na základní zboží, jako jsou potraviny a energie (PAQ Research, 2023). Zdanění tedy nejen chrání veřejné zdraví, ale také přispívá k redukci zdravotních a ekonomických nerovností.

Přehled nejčastějších mýtů o zdanění cukru ve slazených nápojích

1. Konzumace cukru je osobní volba a vláda by do toho neměla zasahovat

Nadměrná konzumace cukru přináší zdravotní a sociální náklady, které zatěžují celou společnost. Náklady spojené s nemocemi spojenými s vysokým příjmem cukru, jako je například obezita a diabetes 2. typu, stojí veřejné zdravotnictví miliardy korun ročně. Světová federace pro obezitu odhaduje, že náklady spojené s obezitou a nadváhou přesahují 12 000 Kč na každého obyvatele ČR a dále porostou. Konzumenti slazených nápojů navíc obvykle nekompenzují jejich vysoký energetický příjem snížením spotřeby jiných potravin, což situaci dále zhoršuje. Světová zdravotnická organizace (WHO) označuje spotřební daň na slazené nápoje za jedno z nejefektivnějších opatření ke snížení spotřeby cukru. Stejně jako u tabáku a alkoholu je zdanění cukru legitimním nástrojem ke snížení spotřeby a zátěže nemocí, které negativně ovlivňují celou populaci (Cancer Council Australia, 2025; PAQ Research, 2023).

2. Obezita je příliš složitý problém, který vyžaduje komplexní řešení

I když má obezita mnoho příčin, konzumace cukrem slazených nápojů je prokazatelně jedním z hlavních faktorů přispívajících k nárůstu hmotnosti a riziku rozvoje chronických onemocnění, jako je cukrovka 2. typu nebo kardiovaskulární choroby. Daň na slazené nápoje je efektivní součástí širší strategie, která pomáhá snížit spotřebu cukru a zmírnit zátěž nemocí, a nelze ji ignorovat s argumentem, že komplexní problémy vyžadují pouze komplexní řešení (Cancer Council Australia, 2025; PAQ Research, 2023).

3. Nejasná evidence ohledně účinnosti daně na slazené nápoje a jejích přínosů

Zdanění slazených nápojů prokazatelně snižuje spotřebu cukru a zlepšuje zdraví populace. V Mexiku klesla spotřeba těchto nápojů o 15 % během prvního roku, zatímco ve Velké Británii reformulace produktů vedla k poklesu přidaného cukru ve slazených nápojích o 36 %. Tento přístup navíc podporuje výrobce v inovaci a změně složení nápojů směrem k méně sladkým alternativám. Jedna plechovka slazeného nápoje obsahuje průměrně 40 g cukru (cca 10 lžiček), což zvyšuje riziko rozvoje obezity, cukrovky 2. typu. Studie potvrzují, že daň na slazené nápoje je nejefektivnější zdokumentovanou intervencí ke snížení spotřeby cukru a příjmu prázdných kalorií. Přesto však kritici upozorňují, že podobně jako u daně z tabáku může nevhodně nastavená politika prohloubit nerovnosti a stigma, což zdůrazňuje potřebu komplexního přístupu k ekonomické i zdravotní reformě (Allen, 2015; Cancer Council Australia, 2025; PAQ Research, 2023; Riediger & Bombak, 2018).

4. Daň na slazené nápoje nespravedlivě zasahuje chudé

Ačkoli daň na slazené nápoje může být vnímána jako regresivní, ve skutečnosti má největší pozitivní dopad na nízkopříjmové domácnosti. Vzhledem k vyšší pravděpodobnosti nezdravé stravy lze očekávat i vyšší nemocnost, což může vést například k vyšším nákladům spojeným s léčbou (doplatky za léky, zdravotní pomůcky, stomatologická péče apod.) a většímu počtu dnů pracovní neschopnosti. Lidé s nižšími příjmy jsou citlivější na změny cen, a proto po zavedení daně častěji volí levnější a zdravější možnosti, jako je voda nebo jiné neslazené nápoje. Výzkumy z Mexika, Chile a Ekvádoru ukazují, že nižší socioekonomické skupiny snižují spotřebu slazených nápojů více než bohatší domácnosti, což potenciálně vede k zlepšení zdraví, zejména v prevenci obezity a diabetu 2. typu. Modelová studie PAQ research ukázala, že zatímco nejbohatší kvintil českých domácností utrácí 0,29 % svých příjmů za slazené nápoje, u nejchudší části obyvatelstva je to třikrát více, tedy 0,83 %. Z těchto důvodů je vhodné propojení zavedení spotřební daně ze slazených nápojů s vyšší přímou podporou nízkopříjmových domácností, jako například vyšší progrese zdanění práce (převedení slevy na dani na platby sociálního a zdravotního pojištění), vyšší příspěvky na děti či nižší sazby DPH pro základní spotřebu (potraviny, energie, atd.). Důležité je, aby případná kompenzace pokryla všechny typy nízkopříjmových domácností. V tomto kontextu daň neslouží pouze k regulaci spotřeby, ale také jako nástroj pro zlepšení zdraví znevýhodněných skupin. Správně nastavená daňová politika může vést k dlouhodobým zdravotním přínosům, a to i pro chudší domácnosti (Allen, 2015; Cancer Council Australia, 2025; PAQ Research, 2023; WHO, 2017).

5. Zdanění cukru poškodí ekonomiku

Zdanění cukru nemá negativní vliv na ekonomiku ani zaměstnanost, jak ukazují data z několika zemí. V Mexiku po zavedení daně na slazené nápoje v roce 2014 nedošlo během tří let k poklesu zaměstnanosti v nápojovém průmyslu ani ke zvýšení míry nezaměstnanosti. V Austrálii Grattan Institute odhaduje minimální dopad na průmysl, protože spotřebitelé přecházejí na jiné produktové řady, jako jsou balená voda nebo uměle slazené nápoje. V Británii mezi lety 2015–2020 klesla hmotnost celkového prodaného cukru ve slazených nápojích o 36 % díky reformulaci a snížení obsahu cukru v nápojích. Celkové prodeje nealkoholických nápojů přesto nadále rostly, což naznačuje, že se výrobci přizpůsobili úpravou svého produktového portfolia. Administrativní náklady spojené se zdaněním byly zanedbatelné, dosahovaly pouze 0,61 % výnosů daně v roce 2022/23. Zdanění slazených nápojů tedy přispívá k omezení spotřeby cukru a prevenci obezity, aniž by poškodilo ekonomiku nebo zaměstnanost (Guerrero-López et al., 2017; Cancer Council Australia, 2025; PAQ Research, 2023; WHO, 2017).

Metodologie a reference