Open main menu

Jak číst infografiky DoZterminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Inspirace z Japonska pro řešení dětské obezity

Shrnutí

Výskyt obezity dosahuje v Česku znepokojujících hodnot u dětí i dospělých. Naše země se dokonce řadí mezi evropské státy s nejhoršími výsledky. Podle Světového atlasu obezity z roku 2023 u nás žije přibližně 70 % dospělých mužů a 50 % dospělých žen s nadváhou nebo obezitou. Navíc prudce stoupá i míra obezity u dětí (World Obesity Atlas, 2023). S hmotností se pere více než pětina populace českých dětí ve věku 11–15 let. 15 % má nadváhu a 6 % dospívajících je dokonce obézních (Zdravá generace, 2019). Mezi lety 1990 a 2022 se míra obezity u českých dětí významně zvýšila ve všech věkových kategoriích (Data o zdraví, 2025).

Tato epidemie s sebou nese závažná zdravotní rizika, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, cukrovka druhého typu a metabolické poruchy, čímž významně zatěžuje systém zdravotní péče. V reakci na rostoucí míru obezity v Česku představujeme zahraniční zkušenost s přístupem ke stravování a životnímu stylu ve školách a navrhujeme, jak by mohly české školy tyto poznatky využít k řešení daného problému.

Hlavní zjištění

• Systematické vzdělávání o výživě od raného věku pomáhá formovat zdravé návyky, které přetrvávají do dospělosti. Japonský přístup Shokuiku ukazuje, že pokud se děti učí o jídle prakticky a pravidelně, snižuje se riziko nadváhy a obezity.
• Zavedení prvků Shokuiku do českých škol by mohlo pomoci zpomalit trend rostoucí dětské obezity. Česko se dnes řadí k evropským zemím s nejvyšší mírou nadváhy u dětí, a právě inspirace z Japonska nabízí konkrétní a realizovatelný model změny.
• Propojení škol, rodin a komunit vytváří prostředí podporující zdravý životní styl. V Japonsku pomáhají společné aktivity dětí s rodiči a místními producenty vytvářet pozitivní vztah k jídlu a omezují spotřebu vysoce zpracovaných potravin.

Shokuiku: japonská cesta ke zdravému stravování

Japonsko v reakci na podobné problémy s nadváhou populace vyvinulo a zavedlo jedinečný přístup známý jako Shokuiku (vzdělání o výživě), ke kterému jsou děti vedeny již od útlého věku. Dozvídají se o výživě a jsou u nich pěstovány zdravé stravovací návyky. Tento přístup začleňuje výchovu ke zdravému stravování do školních osnov a komunitních aktivit, podtrhuje význam vyvážené stravy a porozumění kulturním aspektům jídla (Kurotani & Shinsugi, 2019). Úspěch Shokuiku v Japonsku naznačuje, že by mohl být přínosný i pro Česko díky své schopnosti přizpůsobit se místním podmínkám. Tento model, založený na preventivním vzdělávání a komunitní spolupráci, by mohl pomoci zmírnit rostoucí trend obezity.

Shokuiku má svůj původ ve školním stravování, které se datuje až do roku 1889. Japonská vláda si brzy uvědomila význam školních jídel pro zdraví populace a na začátku 20. století začala sbírat data týkající se zavádění školních obědů a ruku v ruce s tím podporovala jejich podávání napříč celou zemí. Přestože byl koncept Shokuiku v Japonsku známý po staletí, formálně byl jako zákon přijatý až v roce 2005, čímž stanovil povinnost začlenit jeho principy do školních vzdělávacích programů (Kurotani & Shinsugi, 2019).

Zákon reagoval na mírný nárůst výskytu nemocí souvisejících s životním stylem, a to i přesto, že se Japonsko celosvětově řadí mezi země s nejnižší mírou obezity. Díky proaktivnímu přístupu vlády se koncept Shokuiku stal povinnou součástí školních osnov, které zapojují nejen žáky, ale také jejich rodiny. Shokuiku tak umožňuje Japonsku pečovat o zdraví a pohodu rodičů i malých dětí prostřednictvím různých opatření, včetně pravidelného sledování jejich zdravotního stavu.

Škola, komunita a kultura jako hlavní prvky Shokuiku

Základním pilířem přístupu Shokuiku je jeho začlenění do školních osnov. Japonské školy musí žáky učit o výživové hodnotě různých potravin, důležitosti vyvážené stravy i o kulturním významu jídla.

Interpretace:

Výuka se neomezuje pouze na látku v učebnicích, ale zahrnuje i praktické činnosti, jako jsou hodiny vaření, projekty školních zahrad a povinná účast dětí na přípravě a podávání jídla. Při těchto aktivitách se děti učí ocenit úsilí, které se vynakládá při výrobě potravin a přípravě jídel, a vážit si potravin, které konzumují. Školy a místní dobrovolníci připravují kurzy vaření pro rodiny s malými s dětmi a podporují užší vazby mezi rodiči a jejich komunitami (Kurotani & Shinsugi, 2019; MAFF, 2021; MAFF, 2024).

Shokuiku ale nezůstává jen součástí vyučování. Podporuje zapojování místních komunit prostřednictvím různých programů, díky kterým se děti seznamují s místními zemědělci a výrobci potravin. Toto propojení pomáhá dětem pochopit, kde se berou potraviny, které jedí, a ukazuje jim, co se s jídlem děje, než se dostane z farmy až na stůl či do obchodu. Tento proces hraje klíčovou roli v podpoře udržitelnosti. Přístup Shokuiku navíc zdůrazňuje i kulturní aspekty související s jídlem a seznamuje děti s tradiční japonskou kuchyní zapsanou na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO (Kurotani & Shinsugi, 2019; MAFF, 2021; MAFF, 2024).

Uplatnění zkušenosti ze Shokuiku v českém prostředí

Úspěch Shokuiku nabízí cenné zkušenosti, které je možné využít zejména při řešení krize obezity. Proto navrhujeme způsoby, jak japonský model přizpůsobit českému kulturnímu a vzdělávacímu kontextu.

Interpretace:

Jedním ze základních prvků přístupu Shokuiku je, že se vzdělávání týkající se jídla a výživy stává součástí školního kurikula. Podobnou strategii by mohly přijmout i české školy a rozšířit obsah a rozsah výuky věnované tomuto tématu tak, aby se stalo povinnou součástí učebních osnov již od útlého věku, a to například formou:

• Interaktivně vedených hodin vaření a přípravy pokrmů: Děti by se učily připravovat jídla, porozumět výživovým hodnotám a ocenit úsilí, které je třeba vynaložit při produkci a přípravě jídla. Tak jako tomu bylo v minulosti, kdy měli žáci hodiny vaření.
• Obstaráváním zahrádek: Takové iniciativy dětem umožňují pěstovat zeleninu a ovoce a učí je o původu potravin a významu udržitelnosti.

Efektivitu vzdělávání věnovaného výživě může výrazně posílit i rozvíjení vztahů v rámci komunit. Japonské školy spolupracují s místními zemědělci a výrobci potravin, děti navštěvují jejich farmy a konzumují místní potraviny. Podobné iniciativy by bylo možné podpořit i v Česku skrze:

• Spolupráci s místními výrobci potravin: Školy mohou vytvářet programy, prostřednictvím kterých se žáci aktivně zapojí do činností místních zemědělců. Tímto způsobem se posílí jejich povědomí o původu potravin a významu lokální produkce.
• Komunitní vzdělávací akce: Pořádání food festivalů, kuchařských soutěží a seminářů o výživě, do kterých se mohou zapojit rodiče i lidé z okolí školy.

Se vštěpováním zdravých stravovacích návyků může pomoci i porozumění místní kuchyni a výhodám sezónního stravování. Tyto dva aspekty mohou být do vzdělávacích osnov začleněny prostřednictvím:

• Nabídky sezónních menu ve školních jídelnách: Při přípravě školních jídel by se kladl důraz na využívání sezónních a místních surovin.
• Dnů místních specialit: Seznamování žáků s málo využívanými tradičními surovinami, jako jsou luštěniny a obiloviny, a zdůraznění přínosů tradiční kuchyně prezentované s moderním nádechem a připravené tak, aby pokrmy nabízely lepší nutriční hodnotu.

Překonávání překážek při zavádění principů Shokuiku v Česku

Přizpůsobení Shokuiku pro české prostředí by mohlo být přínosné, i když by s sebou neslo řadu výzev. Dokázat tyto překážky překonat by znamenalo důležitý krok k tomu, aby se vzdělávání o výživě stalo přirozenou součástí českých škol a života místních komunit.

Interpretace:

(1) Hlavní překážkou je možnost zajištění trvalého financování. Programy věnované vzdělávání v oblasti výživy totiž vyžadují zdroje na materiál, školení, případně i na změny infrastruktury ve školách. Možná řešení:

• Granty a dotace poskytované státem: Lobování za přidělení prostředků ze státního rozpočtu nebo vzdělávacích grantů určených speciálně pro vzdělávání v oblasti zdraví a výživy.
• Partnerství se zdravotnickými organizacemi: Spolupráce s místními zdravotnickými a neziskovými organizacemi zaměřenými na péči o zdraví a výživu dětí s cílem spolufinancování a společného řízení programů.

(2) Český způsob stravování a kulturní přístup k jídlu se výrazně liší od japonského. Tato skutečnost by mohla ovlivnit přijímání a efektivitu některých prvků Shokuiku. V rámci projektu zavádění přístupu Shokuiku je možné využít například:

• Na míru zpracované osnovy: Přizpůsobení vzdělávacích osnov tak, aby zohlednily prvky Shokuiku a aby se v nich odrážely české stravovací preference a kulturní normy.
• Zpětná vazba od komunit: Zapojení rodičů a zástupců komunit do tvorby osnov, aby co nejlépe odrážely místní hodnoty a zvyklosti.

(3) Pro zajištění řádného vzdělávání v oblasti výživy je nezbytné, aby byli odpovídajícím způsobem vyškoleni učitelé i další personál. To ovšem může být obtížné vzhledem k současným vzdělávacím prioritám a vysokému vytížení personálu. Možná řešení:

• Semináře profesního rozvoje: Pravidelná školení pro učitele zaměřená na to, jak začleňovat vzdělávání o výživě do různých předmětů.
• Využití služeb specialistů: Zaměstnání výživových specialistů nebo dietologů ve školách na částečný úvazek tak, aby mohli vést specializované hodiny a aktivity a přímo spolupracovat se školními jídelnami na přípravě zdravějšího jídelníčku.

(4) Stávající školská politika a vzdělávací osnovy nepočítají s rozsáhlým začleněním vzdělávání v oblasti výživy. Možná řešení jsou:

• Působení na tvůrce politik: Spolupráce s tvůrci vzdělávací politiky při revizi a aktualizaci učebních plánů s cílem začlenit do osnov i povinné vzdělávání o výživě.
• Pilotní programy: Uskutečnění pilotních projektů na několika školách může doložit jejich přínos a podpořit odpovídající úpravy politik.

(5) Realizace programu inspirovaného přístupem Shokuiku vyžaduje logistické změny na více úrovních, a to včetně úprav v kuchyních a ve třídách a navazování vztahů mimo školu, což může být logisticky složité. V úvahu připadají řešení jako:

• Postupná implementace: Postupné zavádění prvků programu počínaje jednoduššími aktivitami, jako jsou vyučovací hodiny ve třídách a jejich další rozvoj směrem k náročnějším iniciativám, např. budování školních zahrad nebo modernizace kuchyní.
• Spolupráce s místními podniky: Zapojování místních podnikatelů, tj. farem, obchodů s potravinami a restaurací, do podpory školních programů. Ta může mít podobu sponzoringu nebo partnerství v oblasti vzdělávání, přičemž je třeba programy školního vzdělávání chránit před tlakem podniků a propagací nezdravých nebo vysoce zpracovaných potravin.

Závěr

Výrazný nárůst nadváhy a obezity u českých dětí naléhavě vyžaduje přijetí opatření k řešení tohoto problému. Na epidemii obezity je třeba reagovat ucelenými strategiemi, které bude možné rychle realizovat. Klíčová opatření v oblasti veřejného zdraví by měla zahrnovat podporu zdravých stravovacích návyků již od útlého dětství prostřednictvím vzdělávání v oblasti výživy tak, jak je nabízí přístup Shokuiku.

Nauka o zdravé stravě by měla být doplněna o navýšení fyzické aktivity ve školách i v místních společenstvích a budování prostředí podporujícího zdravý životní styl. Aby bylo zavádění těchto programů a politik efektivní, musí spolu vzájemně spolupracovat státní orgány, vzdělávací instituce, poskytovatelé zdravotní péče i komunitní organizace. Kromě toho je také nutné vzdělávat rodiče a pečovatele o tom, že vyvážená strava a pravidelná fyzická aktivita jsou důležitým základem pro dobré zdraví budoucích generací.

Metodologie a reference