Open main menu

Jak číst infografiky DoZterminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Podařilo se v Česku zavést očkování proti HPV?

Shrnutí

Infekce HPV globálně způsobuje 5 % nádorů, z nichž karcinom děložního čípku zůstává v EU druhou nejčastější příčinou onkologických úmrtí u mladých žen. Očkování proti HPV je nejefektivnější prevencí těchto onkologických onemocnění a v Česku je pro indikované skupiny hrazená. Regionální rozdíly v proočkovanosti jsou ale alarmující a stále přetrvávají i velké rozdíly proočkovanosti mezi pohlavími. Ačkoliv je cílem 90% proočkovanost, v roce 2024 ji splnily jen tři země EU. V Česku dosahuje průměrná proočkovanost 70 % u dívek a 50 % u chlapců.

Ke zvýšení proočkovanosti by mohla přispět opatření jako boj s dezinformacemi o bezpečnosti vakcinace, dostupnost programu očkování ve školách, zjednodušení očkovacího schématu na jednu dávku a posílení osvěty. Tato opatření představují nejúčinnější cestu k eliminaci zbytečných úmrtí a zajištění prevence onkologických onemocnění vyvolaných HPV.

Hlavní zjištění

• Lidské papilomaviry způsobují časté infekce kůže a sliznice úst a hrdla, genitálií a konečníku. Ačkoli ve většině případů proběhne infekce bezpříznakově, u některých jedinců může vést i k rozvoji lézí až nádorového onemocnění.
• Cílem Světové zdravotnické organizace (WHO) i Česka je dosáhnout 90% proočkovanosti populace. V Česku se daří proočkovat až 83,9 % dívek (na Bruntálsku) a 72,5 % chlapců (na Jindřichohradecku), nicméně regionální rozdíly v zemi jsou obrovské. Zatímco doporučení WHO míří na proočkovanost děvčat do 15 let, mnoho států včetně Česka doporučení rozšířilo i na chlapce a populaci starší 15 let.
• V Evropě se s cílem zvýšení proočkovanosti zavádějí programy očkování ve školách, intenzivní osvětové kampaně a také se přistupuje k jednodávkovému očkovacímu schématu, jehož dostatečná účinnost a účelnost již byla prokázána.

HPV jako původce nádorových onemocnění

Které diagnózy jsou spojené s infekcí HPV a jaká je jejich prevalence v Česku?

Interpretace:

Lidské papilomaviry jsou viry, se kterými se v průběhu života setká až 90 % populace. Infikují kůži a sliznice úst a hrdla, genitálií a konečníku a přenáší se blízkým kontaktem. Jsou jednou z nejrozšířenějších virových sexuálně přenosných infekcí. K nákaze může ale dojít i při nepenetrativním kontaktu. Ačkoli ve většině případů proběhne infekce bezpříznakově, někdy může v organismu přetrvávat a způsobit v infikovaných buňkách nevratné změny vedoucí postupně k rozvoji nádorového onemocnění (SZÚ, 2025). Mezi nádorová onemocnění spojená s touto infekcí řadíme nádory děložního čípku, nádory hlavy a krku, nádory genitálu (penisu, vulvy a vaginy) a nádory análního otvoru. Do skupiny HPV patří více než 100 typů virů HPV, z nichž minimálně 14 je označováno za “vysokorizikové” právě z hlediska jejich maligního potenciálu. Mimo to mohou některé papilomaviry způsobovat i nezhoubná, ale nepříjemná onemocnění, jako jsou genitální bradavice a respirační papilomatóza (CDC, 2021).

Zatímco u nádorů děložního čípku je až v 91 % onemocnění prokazatelně způsobeno HPV, u jiných nádorových onemocnění mohou ke vzniku stejného onemocnění přispět i jiné faktory (např. kouření či pití alkoholu). Ze zahraničních analýz vyplývá, že HPV viry způsobují až 89 % análních nádorů u mužů a 93 % u žen. Zásadní je také role HPV ve vzniku nádorů hlavy a krku, kde je virus zodpovědný za cca 70 % případů. V roce 2022 bylo v České republice 7986 mužů a 4640 žen s touto diagnózou. Ačkoli nelze přesně určit, kolik případů nádorů je způsobeno infekcí HPV, lze odhadovat, že v Česku žije více než 28 000 lidí s diagnózou některého z nádorových onemocnění spojených s HPV (zdrojem dat je vlastní analýza na základě dat z ÚZIS a CDC).

Kontext:

Účinnou prevencí infekce proti HPV je očkování podané nejlépe před zahájením pohlavního života, tedy před prvním setkáním s infekcí. V rámci iniciativy pro eliminaci nádorů děložního čípku si Světová zdravotnická organizace dala za cíl do roku 2030 dosáhnout 90% proočkovanosti dívek před dosažením 15 let věku (WHO, n.d.). K tomuto cíli se letos přidalo i Česko, když byla v rámci odborného setkání k Národní strategii pro snížení výskytu nádorových onemocnění způsobených virem HPV 2026 (ÚZIS, 2026) podepsána deklarace, která vytyčuje jako cíle na poli prevence nádorů způsobených HPV:

1. dosáhnout až 90% proočkovanosti do roku 2030
2. posílit účast žen v programu screeningu karcinomu děložního hrdla
3. sjednocení komunikačních osvětových aktivit a zlepšení dostupnosti prevence napříč regiony

Podepsaná deklarace klade důraz na preventabilitu zátěže a nutnost rovnosti přístupu (prevence je zásadní nezávisle na pohlaví, věku a socioekonomickém postavení). Konkrétní informace k plánovaným změnám ani přesná cílová skupina (věk a pohlaví) však nejsou uvedeny.

Očkování může účinně zabránit infekci HPV, ale nenahrazuje rutinní screening, který slouží k zachycení nádorového onemocnění v případě již probíhající infekce. V souvislosti s nádory způsobenými HPV je zavedený screening pouze pro nádory děložního čípku, ke kterému dochází na pravidelných preventivních prohlídkách u gynekologa, kde je ženám od 15 let věku k dispozici jednou ročně cytologické vyšetření ze stěru z děložního hrdla. Nově je zavedeno také vyšetření na přítomnost HPV v cervikálním stěru u žen ve věku 35, 45 a 55 let (SZÚ, 2025).

Zavádění očkování proti HPV v Česku

Podíl třináctiletých dětí, které nebyly v Česku v letech 2021–⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠2023 očkovány proti HPV navzdory doporučení WHO a nároku na úhradu zdravotní pojišťovnou.

Interpretace:

Očkování proti HPV je celosvětově i v Česku dostupné od konce roku 2006 (Prymula, 2007). Ačkoli původně bylo doporučováno hlavně dívkám ve věkové kategorii 12–⁠⁠⁠⁠⁠⁠14 let, tedy před začátkem pohlavního života (ČLS JEP, 2010), doporučení se postupně vyvíjela. V dnešní době je již jasné, že očkování je prospěšné pro daleko širší cílovou skupinu. Očkování chlapců bylo původně doporučováno jako rozšířená ochrana dívek (ochrana před nakažením neočkovaným jedincem). Dnes je ale doporučováno očkovat chlapce i kvůli prevenci vzniku nádorových i nenádorových onemocnění asociovaných s HPV v mužské populaci. V Česku se dlouhodobě daří proočkovat každý rok přes 60 % třináctiletých dívek a v posledních letech přes 40 % třináctiletých chlapců. Z dostupných veřejných dat do roku 2023 nevyplývá, kolik jedinců se nechalo očkovat po dosažení 14 let věku. Reálná proočkovanost alespoň jednou dávkou vakcíny tedy může být vyšší.

V Česku byly komerčně dostupné 3 typy vakcín, které se liší v množství typů virů HPV, proti kterým poskytují ochranu (SÚKL, 2015). Vakcína Cervarix chrání před dvěma rizikovými typy HPV –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ HPV 16 a HPV 18 (je tzv. dvojvalentní). Ty jsou původci asi 70 % zhoubných nádorů děložního hrdla (WHO, 2022).

Vakcína Silgard (někdy též pod jménem Gardasil) byla používána do roku 2023 a chrání proti 4 typům HPV (je tzv. čtyřvalentní) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kromě HPV 16 a HPV 18 chrání i před infekcemi typu 6 a 11, takzvaně nízkorizikovými typy, které jsou spojovány zejména se vznikem anogenitálních bradavic. V Česku je aplikace těchto vakcín hrazena od dubna 2012 dívkám od 13 do 14 let.

Od roku 2016 je dostupná i devítivalentní vakcína Gardasil 9, která rozšiřuje ochranu o dalších 5 rizikových typů HPV a chrání před HPV typu 6, 11, 16, 18, 31, 33, 45, 52, 58. Až roku 2018 byla zavedena úhrada vakcín proti HPV chlapcům ve věku od 13 do 14 let. Od roku 2024 se plná úhrada očkování týká všech dětí od 11 let až do dovršení 15. narozenin.

Z dostupných dat vyplývá, že nejvíc očkování je aplikováno (až 100 % třináctileté populace) v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost (ÚZIS, 2024).

Kontext:

Přestože se úhrada vakcinace proti HPV postupně rozšiřuje na další skupiny, v Česku zůstává proti této infekci nechráněno 30 % dívek a 50 % chlapců ve věku doporučeném pro očkování. Vakcína je přitom zásadním nástrojem prevence závažných onemocnění způsobených HPV. U anogenitálních nádorů a nádorů hlavy a krku navíc v současnosti neexistuje účinný zavedený screening, který by umožňoval včasný záchyt rozvíjejícího se onemocnění. Prevence samotné HPV infekce, zejména prostřednictvím očkování, tak představuje klíčový nástroj aktivní ochrany před těmito onemocněními.

Vakcína Gardasil 9 chrání proti devíti typům HPV, které jsou dohromady zodpovědné za 73 % všech typů nádorů způsobovaných HPV (Senkomago et al., 2019). Ačkoli vakcíny užívané před zavedením očkovací látky Gardasil 9 obsahují antigeny pouze dvou (Cervarix) nebo čtyř (Silgard/Gardasil) typů HPV, vzhledem k podobnosti mezi některými typy nabízí vytvořená protilátková obrana částečnou ochranu i proti dalším typům HPV (včetně těch obsažených v devítivalentní vakcíně Gardasil 9). Prodej čtyřvalentní vakcíny Silgard/Gardasil byl v roce 2023 ukončen a vakcína byla plně nahrazena devítivalentní variantou (MSDprolekare.cz, n.d., n.d.). Jedincům očkovaným dvojvalentní či čtyřvalentní vakcínou není běžně doporučováno přeočkování devítivalentní vakcínou, protože přínos rozšíření ochrany je považován za minimální (The Australian Immunisation Handbook, 2026). Přestože největší benefit přináší podání vakcíny před zahájením pohlavního života (a možnou infekcí HPV), očkování proti HPV je v zahraničí doporučováno i mladým lidem do 24 let, kteří nebyli očkováni v dětském věku, a mužům majícím sex s muži do věku 45 let. Dále se očkování doporučuje osobám s vyšším rizikem nákazy HPV, jako jsou transgender lidé (předpokládané stejné riziko jako u mužů majících sex s muži), sexuální pracovníci a pracovnice a lidé s HIV (NHS, 2023).

Celosvětově byl po roce 2013 zaznamenán pokles zájmu o očkování proti HPV, který je připisován především obavám o bezpečnost vakcíny a šíření dezinformací. K dramatickému poklesu došlo například v Dánsku a Irsku, mimo Evropu například v Japonsku Takahashi et al., 2025. Stejný trend lze pozorovat i v Česku. Státy jako Dánsko a Irsko dokázaly překonat minulé propady zájmu vyvolané dezinformacemi nasazením komplexních komunikačních strategií (ECDC, 2026). Z dostupných dat o proočkovanosti, která zaznamenávají pouze očkování hrazené z veřejného pojištění v indikovaném věku 13 let, nevyplývá, zda se podařilo doočkovat kohorty ovlivněné tímto propadem zájmu.

Regionální rozdíly očkování proti HPV

Interpretace:

S postupným rozšiřováním indikace očkování v Česku se proočkovanost v naší populaci zvyšuje, nicméně v žádné sledované kohortě třináctiletých nedosahuje cílových 90 %. Navíc je evidentní, že v proočkovanosti jednotlivých regionů jsou obrovské rozdíly. Nejvíce dívek je očkovaných na Bruntálsku (83,9 %) a nejvíce chlapců na Jindřichohradecku (72,5 %), nicméně proočkovanost na Vsetínsku dosahuje pouze 49,9 % v případě děvčat a dokonce jen 28,7 % v případě chlapců. Z dostupných veřejných dat nevyplývá, kolik jedinců se nechává očkovat po dosažení 14 let věku, a reálná proočkovanost tedy může být vyšší.

Kontext:

V Česku je proočkovanost velmi závislá na dostupnosti praktických lékařů pro děti a dorost a jejich aktivním doporučování vakcinace. Je třeba mít na paměti, že v regionech s nízkou proočkovaností nefunguje kolektivní ochrana. Nízká proočkovanost chlapců v regionu znamená, že v budoucnu tito muži nebudou chráněni proti onemocněním způsobeným HPV. Navíc budou fungovat jako přenašeči viru na nenaočkované ženy. Přestože je nutné brát v potaz kulturní, případně náboženská specifika regionů, případně i roli socioekonomického statusu rodin v daných regionech, cílené lokální osvětové kampaně by mohly výrazně pomoci přiblížit se vytyčenému cíli 90% proočkovanosti.

Stav proočkovanosti proti HPV v Evropě: Jak dosáhnout 90% cíle?

Které strategie implementované v Evropě pomáhají zvyšovat proočkovanost proti HPV?

Interpretace:

Za světového lídra v prevenci nádorových onemocnění souvisejících s HPV je považována Austrálie. Tam zvýšení proočkovanosti na více než 90 % (Australian Department of Health, Disability and Ageing, 2026) vedlo k výraznému poklesu prevalence HPV ve sledované populaci a k téměř úplné eliminaci očkovacích kmenů HPV mezi očkovanými osobami (Patel et al., 2018). Z evropských zemí dosáhly více než 90% proočkovanosti u poslední (ukončující) dávky vakcíny zatím pouze tři státy – Island, Norsko a Portugalsko (Han et al., 2025). Česko patří mezi 10 zemí s nižší proočkovaností (50–69 %). Mezi země, kde je proočkovanost dívek velmi nízká a nedosahuje ani 50 %, patří Bulharsko, Francie, Rumunsko a Slovensko. Pokud bychom se dívali pouze na první dávku, cíl 90 % by kromě této trojice splnilo ještě Dánsko, Malta, Španělsko a Švédsko (ECDC, 2026). Ukazuje se, že již jedna dávka vakcíny nabízí silnou a dlouhodobou ochranu, a tak od roku 2022 WHO doporučuje očkování jednou dávkou (u mladých imunokompetentních jedinců), což navíc zvyšuje dostupnost pro sociálně znevýhodněné skupiny. Tento přístup již byl zaveden například v Estonsku, Irsku a Španělsku, ale i v Austrálii (ECDC, 2026; The Australian Immunisation Handbook, 2022.

Evropská data jasně potvrzují, že země, které aplikují vakcíny prostřednictvím školních očkovacích programů (včetně Islandu, Norska, Španělska a Švédska), dosahují plošně výrazně lepších výsledků (ECDC, 2026).

V současnosti je již v celé Evropě doporučována genderově neutrální strategie vakcinace. Přestože se některým státům daří dosahovat vysoké proočkovanosti také u chlapců, například Portugalsku (91 %), Norsku (88 %), Švédsku (82 %) či Dánsku (78 %), celkově zůstává proočkovanost chlapců v Evropě výrazně nižší než u dívek. Například na Slovensku dosahuje pouhých 11 % (ECDC, 2026). Mezi další opatření, která zvyšují účast v očkovacím programu, patří aktivní zvaní pacientů a rozesílání upomínek. Tento přístup využívá Belgie, Chorvatsko, Kypr, Dánsko, Estonsko, Finsko, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Španělsko a Švédsko. V některých státech také není vyžadován písemný souhlas rodičů (tzv. written parental consent) a spoléhají se na jiné formy souhlasu, případně na právo samotných dospívajících rozhodovat (např. Chorvatsko, Kypr, Dánsko, Finsko nebo Portugalsko).

Kontext:

Z doporučených opatření v Česku platí od roku 2018 genderově neutrální očkovací strategie. Relativní novinkou v Česku je možnost použití dvoudávkového schématu vakcinace u dívek do 14 let věku pro dvojvalentní a devítivalentní vakcínu (Šmahelová et al,. 2017). Aktualizace doporučení a zavedení jednodávkového schématu by mohlo proočkovanost dále zvýšit a navíc být atraktivnější i pro samoplátce mimo věkové skupiny indikované pro plně hrazené očkování a pomoci tak doplnit proočkovanost i ve starších ročnících. V Česku navíc není jednotné závazné doporučení pro pediatry a gynekology, kteří by mohli aktivním zvaním pacientů a osvětou výrazně proočkovanost zvýšit.

Závěr

Přestože zavedení očkování proti HPV má v Česku prokazatelné úspěchy, stále naráží na zásadní limity. Ačkoliv země v roce 2026 disponuje moderní devítivalentní vakcínou a legislativa nově garantuje plnou úhradu pro všechny děti od 11 do 15 let, reálná proočkovanost (cca 70 % u dívek a 50 % u chlapců) stále zaostává za doporučeným 90% cílem WHO. Klíčovým problémem zůstává extrémní regionální roztříštěnost. Zatímco některé okresy se ideálu blíží, v jiných nedosahuje proočkovanost chlapců ani 30 %. Absence kolektivní imunity a chybějící screening pro jiné než gynekologické typy nádorů (např. hlavy, krku či análního otvoru) tak v méně chráněných regionech nadále udržují vysoké riziko rozvoje onkologických onemocnění u obou pohlaví.

Aby Česko naplnilo cíle Národní strategie a nově podepsané deklarace do roku 2030, je nutné transformovat stávající systém, který aktuálně stojí téměř výhradně na individuální aktivitě praktických dětských lékařů a motivaci dospívajících a jejich rodičů. Inspirovat se lze úspěšnou evropskou praxí: v budoucím výzkumu a rozhodovacích procesech je potřeba se zaměřit na analýzu socioekonomických a kulturních bariér v zaostávajících regionech a zvážit zavedení cílených lokálních kampaní, systémů automatických upomínek či očkovacích programů přímo na školách. Zásadním krokem k prozkoumání je také potenciální přechod na jednodušší a ekonomicky dostupnější jednodávkové schéma doporučované WHO, které by mohlo výrazně zvýšit zájem jak u indikovaných dětí, tak u starších skupin samoplátců.

Metodologie a reference