Open main menu

Jak číst infografiky DoZterminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Povinné očkování dětí v České republice

Epidemiologické dopady povinného očkování dětí

Shrnutí

Český očkovací systém rozděluje vakcíny na povinné a doporučené. Povinné vakcíny poskytují klíčovou ochranu před vysoce nakažlivými či život ohrožujícími chorobami. Mezi ně patří spalničky, zarděnky, příušnice, dětská obrna nebo tetanus.

Přestože řada nemocí díky úspěšné vakcinaci z běžného života téměř vymizela, riziko jejich opětovného rozšíření zůstává stále aktuální. Udržení vysoké proočkovanosti populace představuje jedinou účinnou obranu proti návratu nebezpečných epidemií a zároveň chrání ty nejzranitelnější, včetně dosud neočkovaných novorozenců.

Hlavní zjištění

• Plošné očkování spolehlivě chrání populaci před chorobami, které mohou mít bez včasné imunizace fatální nebo doživotní následky, jako je udušení u záškrtu, ochrnutí u dětské obrny či trvalá neplodnost u příušnic. Vakcinace navíc vytváří nezbytný ochranný štít pro novorozence a jedince s oslabenou imunitou, kteří sami ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou. Přestože některé z těchto hrozeb díky vakcínám z běžného života téměř vymizely, riziko jejich zavlečení ze zahraničí trvá.
• Zavedení moderních kombinovaných vakcín, jako je hexavakcína nebo MMR, představuje klíčový posun v organizaci dětské lékařské péče. Tyto očkovací látky umožňují efektivně chránit děti proti mnoha závažným onemocněním najednou v co nejkratším možném čase. Pro dětské pacienty to znamená výraznou redukci počtu nutných vpichů a méně stresujících návštěv ordinace při zachování maximální bezpečnosti.
• Pokles proočkovanosti v České republice pod kritickou hranici kolektivní imunity vedl v letech 2023 a 2024 k masivnímu nárůstu případů černého kašle. Tento negativní trend ukazuje, že jakmile ochrana v populaci zeslábne, dříve potlačené infekce se dokážou rychle vrátit v podobě lokálních epidemií. Udržování vysoké proočkovanosti je proto naprosto zásadní pro zamezení šíření těchto vysoce nakažlivých chorob.

Očkovací kalendář v České republice

Jaká dětská očkování jsou u nás v současnosti povinná a doporučená?

Interpretace

Očkovací kalendář pro děti v České republice rozděluje vakcíny do tří hlavních kategorií: povinná hrazená, doporučená hrazená a doporučená nehrazená očkování.

Povinná hrazená očkování hradí zdravotní pojišťovny a jsou (s výjimkou specifických zdravotních kontraindikací) vyžadována zákonem. Očkuje se dohromady proti devíti nemocem, konkrétně se jedná o černý kašel, záškrt, tetanus, dětskou obrnu, žloutenku typu B, hemofilové nákazy typu B (v rámci tzv. hexavakcíny) a spalničky, zarděnky a příušnice (v rámci tzv. MMR vakcíny, z angl. measles, mumps and rubella) (SZÚ, n.d.).

Tři základní dávky hexavakcíny absolvují dle očkovacího kalendáře děti do cca 13. měsíce věku. Dále se mezi 13. a 18. měsícem podává 1. dávka MMR vakcíny. V pěti letech probíhá přeočkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli, podává se druhá dávka MMR a v 10 letech se k přeočkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli přidává i přeočkování proti dětské obrně (NZIP, 2024).

Kontext

Očkovací kalendář se neustále vyvíjí. V případě hexavakcíny například došlo k přechodu z dřívějšího schématu tří základních dávek a jednoho přeočkování (3+1) na efektivnější schéma 2+1. V roce 2010 se upustilo od plošného očkování proti tuberkulóze, které zůstává povinné pouze pro specifické rizikové skupiny dětí (SZÚ, 2023). Dochází i k rozšiřování úhrad nepovinných očkování, jako je očkování proti meningokokům, pneumokokům a lidským papilomavirům, která jsou v rámci stanoveného věkového rozmezí plně hrazena z veřejného pojištění. Dětem od 12 let (a dospělým) je též hrazena vakcína proti onemocnění COVID-19.

Mezi doporučená, ale nehrazená očkování patří očkování proti rotavirovým infekcím, planým neštovicím, klíšťové encefalitidě, chřipce a žloutence typu B. Jejich úhrada je plně na zákonných zástupcích, ale je možné využít zpětné příspěvky z preventivních fondů pojišťoven.

V průběhu let došlo také k významné redukci aplikovaných injekcí díky zavedení kombinovaných vakcín (např. hexavakcína, MMR). Kombinované vakcíny umožňují očkování dítěte proti nejzávažnějším onemocněním v co nejkratším čase a zároveň minimalizují počet vpichů a návštěv lékaře, které musí dítě absolvovat. Přitom jsou bezpečné a poskytují efektivní ochranu (CDC, 2024).

Černý kašel

Epidemiologie a prevence černého kašle

Interpretace

Černý kašel je vysoce infekční bakteriální onemocnění dýchacích cest. Zpočátku se projevuje podobně jako běžné nachlazení (ECDC, n.d.). Během dvou týdnů se ale rozvíjí záchvaty rychlého dávivého kašle, který je zakončen typickým hlubokým nadechnutím se zvukem připomínajícím „kokrhání“ nebo zajíknutím, a může následovat i vykašlávání hustého hlenu a zvracení. Onemocnění je nejvíce rizikové pro kojence a velmi malé děti, dále pro osoby starší 65 let, osoby s oslabenou imunitou a přidruženými onemocněními a neočkované. Zejména děti mladší 6 měsíců před dokončením očkovacího schématu mají nejvyšší míru nákazy, vyžadují nejčastěji hospitalizaci a nemoc pro ně představuje největší riziko úmrtí. U velmi malých dětí se navíc nemoc může projevit zástavami dechu (SZÚ, 2023).

Kromě povinného očkování dětí je očkování proti černému kašli důrazně doporučováno těhotným ženám (SZÚ, 2021). Očkování matek během těhotenství je vysoce efektivní v prevenci onemocnění a úmrtí u velmi malých, dosud neočkovaných kojenců, kteří by jinak byli bez ochrany. Řada zemí navíc doporučuje přeočkování posilovacími dávkami i po 18. roce života. V Evropě ho doporučuje 10 zemí pro dospělé a 25 zemí pro dospívající ve věku 10–19 let (ECDC, 2026).

Proočkovanost proti černému kašli v Česku od roku 1992 většinou dosahovala 90 % doporučovaných WHO (WHO, 2015), a to včetně podání posilující dávky (WHO, n.d.). Některé roky dokonce přesahovala proočkovanost základním schématem vakcíny i hranici 95 %, která je dle některých analýz nutná pro udržení kolektivní imunity (Plans-Rubió, 2021). V letech 2023 a 2024, kdy proočkovanost klesla na 90 % a posléze na 86 %, je vidět výrazný nárůst počtu případů onemocnění. Česko bylo v roce 2024 zemí s nejvyšším počtem nakažených v Evropě, kdy bylo na jeho území zaznamenáno 18 % z celkového množství případů (ECDC, 2026).

Prudký nárůst případů černého kašle v Evropě v roce 2024 je kromě nízké proočkovanosti způsoben přirozenými (tříletými až pětiletými) epidemickými cykly v kombinaci s dalšími faktory, jako je utlumení přirozeného posilování imunity v důsledku protiepidemických opatření a zlepšení diagnostiky a diagnostické praxe, obojí v důsledku pandemie COVID-19 (ECDC, 2024). Existují také důkazy, že imunita po podání v současnosti používané acelulární vakcíny slábne během 5 až 10 let od očkování. Dospívající a dospělí tak zůstávají bez ochrany a navíc u nich mívá onemocnění mírnější nebo atypický průběh. Nakažení lidé tak nevědomky šíří nemoc dál v populaci (ECDC, 2026).

Kontext

Zavedení očkování proti černému kašli ve čtyřicátých letech zásadním způsobem přispělo ke snížení počtu případů i úmrtí po celém světě. Původní tzv. celobuněčné vakcíny obsahující celý umrtvený patogen simulovaly lépe přirozenou infekci a imunita jimi navozená byla považována za dlouhodobou. Vakcíny ale způsobovaly vážnější vedlejší účinky. I proto se přistoupilo k vývoji a zavedení tzv. acelulární vakcíny, která obsahuje pouze purifikovaný pertusový toxin (toxin produkovaný bakterií Bordetella pertussis, původcem černého kašle) a též účinně navozuje imunitu, která ale slábne během 5 až 10 let po podání (Alghounaim et al., 2022). U acelulární vakcíny také hrozí vyšší riziko, že se původce onemocnění pomocí hromadění mutací svého toxinu vyhne imunitnímu systému očkovaného. Daní za vyšší bezpečnost vakcín je tak v případě černého kašle změna v trvání imunity po podání vakcíny. I z tohoto důvodu je zásadní udržovat proočkovanost populace nad doporučenými hranicemi.

Spalničky, příušnice a zarděnky

Vysoce nakažlivá virová onemocnění

Interpretace

Spalničky, zarděnky a příušnice jsou vysoce nakažlivá virová onemocnění, proti kterým se v České republice očkuje společnou kombinovanou vakcínou označovanou jako MMR (z angl. measles, mumps and rubella).

Spalničky patří k vůbec nejnakažlivějším infekčním onemocněním na světě. Nemoc má dvě fáze, první se projevuje vzestupem teploty, rýmou, kašlem a zánětem spojivek. Po ní následuje druhá vlna horečky s výsevem typické vyrážky, která začíná za ušima a šíří se na obličej, trup a končetiny. Onemocnění však může probíhat s vážnými komplikacemi, jako je zápal plic, zánět středního ucha nebo postižení mozku. Ohroženi jsou také jedinci s oslabenou imunitou, kteří nesmí být očkováni živou vakcínou a jsou tak plně závislí na ochraně skrze kolektivní imunitu (NZIP, 2026). Vzhledem k vysoké nakažlivosti onemocnění je ale pro dosažení kolektivní imunity potřeba vysoká proočkovanost, nejméně 95 %.

Zarděnky se běžně projevují drobně skvrnitou, nesplývající růžovou vyrážkou, která začíná na obličeji, mírnou teplotou a zduřením lymfatických uzlin na šíji a za ušima. Jsou rizikové zejména pro těhotné ženy a jejich nenarozené děti. Pokud se žena nakazí v prvním trimestru, může vzniknout tzv. vrozený zarděnkový syndrom. Ten často vede k potratu nebo k těžkému postižení plodu vrozenými vadami srdce, zraku (např. šedý zákal) a sluchu. U běžně nakažených osob mohou výjimečně nastat komplikace v podobě poruch krve a zánětu kloubů či mozku (NZIP, 2026).

Příušnice jsou typické bolestivým měkkým zduřením jedné nebo více slinných žláz (zejména příušních). Přestože v dětství infekce většinou proběhne bez vážnějších komplikací, onemocnění je vysoce rizikové ve vyšším věku, pro starší chlapce a dospělé. Nejobávanější komplikací u chlapců po pubertě je zánět varlat, který může vést až k neplodnosti (NZIP, 2026).

Kontext

Proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím je v České republice dostupné očkování. Od roku 1969 se plošně očkuje proti spalničkám, od roku 1986 společně proti spalničkám a příušnicím a od roku 1995 i proti zarděnkám (Škovránková, 2007). Před zavedením očkování bylo ročně evidováno až 90 000 případů spalniček (NZIP, 2026), téměř 110 000 případů příušnic (NZIP, 2026) a až 180 000 případů zarděnek (NZIP, 2026). Vzhledem k tomu, že se očkuje tzv. živou vakcínou, očkovací látka obsahuje živý, ale oslabený virus, který nezpůsobí příslušné onemocnění, ale stimuluje imunitní systém k tvorbě příslušných protilátek (NZIP, n.d.), není možné očkovat lidi se sníženou imunitou. Řada lidí s chronickým onemocněním či například po transplantaci (užívající léky pro potlačení imunity) je chráněna pouze kolektivní imunitou, které lze v případě vysoce infekčních spalniček dosáhnout při překročení proočkovanosti alespoň 95 % (NZIP, 2026). Hranice kolektivní imunity u různých nemocí jsou známé a definované a odvíjejí se od charakteristik onemocnění, zejména reprodukčního čísla (nakažlivost v populaci). Více informací o této problematice poskytuje například College of Physicians of Philadelphia (HistoryOfVaccines.org, 2025).

Tetanus, záškrt, obrna, žloutenka B a haemophilus influenzae

Proč očkovat proti nemocem, které zdánlivě nepotkáváme?

Interpretace

V České republice je součástí povinné hexavakcíny řada očkování, jejichž přínos pro veřejnost nemusí být patrný na první pohled. Patří sem velmi závažná infekční onemocnění, která se v populaci díky očkování již nešíří či se jedná o onemocnění mezi lidmi nepřenosná (tetanus) a očkování v tomto případě nepřináší kolektivní imunitu.

Mezi taková onemocnění patří žloutenka B. Její průběh je těžší než u žloutenky typu A (tzv. „nemoc špinavých rukou”) a navíc u ní hrozí chronická infekce (SZÚ, 2019). Způsobu přenosu (krví a tělesnými tekutinami) může vést k domněnce, že se malých dětí onemocnění netýká (Zdravotnický deník, 2020). Nicméně nákaza v raném věku nese velmi závažná rizika (až 90% riziko úmrtí) a očkování v raném věku brání chronickému nosičství, selhání jater v dospělosti a vyššímu riziku rakoviny jater (SZÚ, 2019).

Tetanus je život ohrožující onemocnění způsobené toxiny, které uvolňuje bakterie Clostridium tetani. Je to jediná nemoc preventabilní očkováním, která není nakažlivá a nepřenáší se z člověka na člověka. K infekci dochází, když se do otevřené rány (například při říznutí nebo odření o špinavý povrch) dostanou spory této bakterie, jež se běžně vyskytují v půdě, domácím prachu nebo zvířecím trusu. Onemocnění provází mimo jiné ztuhlost čelistí, silné svalové křeče, potíže s polykáním a dýcháním nebo horečka. Díky očkování se imunitní systém učí bojovat přímo proti vyprodukovaným toxinům (ECDC, n.d.). Závažný je i novorozenecký tetanus. Je fatální až v 90 % případů a k nákaze dochází při kontaminaci pupečního pahýlu novorozence (SZÚ, n.d.).

Záškrt je závažné bakteriální onemocnění, které se šíří respiračními kapénkami či přímým dotykem s infekčními kožními vředy, přičemž zdrojem nákazy mohou být i zcela bezpříznakoví přenašeči. Infekce sice zpočátku připomíná běžné nachlazení s mírnou horečkou a bolestí v krku, avšak u závažnějších případů dochází k výraznému otoku krku a tvorbě husté pablány, jejíž vdechnutí a následné udušení je vůbec nejčastější příčinou úmrtí. Bakteriemi uvolňované toxiny navíc mohou v krevním oběhu způsobit rozsáhlá poškození orgánů, srdeční komplikace či ochrnutí. V současnosti je nicméně toto onemocnění ve většině evropských zemí vzácné (ECDC, 2026).

Dětská obrna je vysoce nakažlivé virové infekční onemocnění, které ohrožuje především děti mladší 5 let, ačkoliv nakazit se může kdokoliv, kdo není očkovaný. Nejzávažnějším a nejobávanějším následkem je nevratná paralýza (ochrnutí), často dolních končetin (ECDC, n.d.). U ochrnutých pacientů dochází v 5-10 % případů k úmrtí kvůli paralýze dýchacích svalů (WHO, 2025).

Invazivní onemocnění vyvolaná bakterií Haemophilus influenzae (zejména jejím kmenem typu B, zkráceně Hib) představují závažné bakteriální infekce, které ohrožují dospělé i děti, přičemž největší riziko hrozí malým dětem. Mezi nejčastější a nejnebezpečnější komplikace patří meningitida (zánět mozkových blan), otrava krve (sepse), zápal plic, otok příklopky hrtanové (epiglotitida) a infekce kloubů, kůže či srdeční výstelky. I při rychlé léčbě antibiotiky může být až 10 % všech případů onemocnění smrtelných a u 10–15 % lidí, kteří nákazu přežijí, se rozvinou těžké trvalé následky, jako je dětská mozková obrna, epilepsie, slepota nebo hluchota. Hrozí i mírnější následky, například poruchy učení a chování nebo problémy s řečí. Zdaleka nejúčinnější ochranou před infekcí je očkování, a to i proto, že novorozené děti si na rozdíl od některých jiných nemocí nenesou od matky proti bakteriím Hib žádné ochranné protilátky (ECDC, n.d.).

Nejúčinnějším způsobem prevence těchto nemocí nadále zůstává očkování.

Kontext

Díky povinnému očkování se podařilo výrazně zmírnit dopady řady závažných onemocnění. V Česku od 90. let výrazně poklesl počet akutních případů žloutenky typu B z několika tisíc na v průměru 80 případů ročně (SZÚ, 2019). Dětská obrna je ve většině světa téměř eliminovaná díky očkovacím strategiím, nicméně i do zemí bez výskytu může být virus zavlečen z jiných částí světa (ECDC, n.d.). Tetanus je dnes v Evropě velmi vzácný a objevuje se především u lidí, kteří nebyli očkováni vůbec nebo nebyli očkováni úplně (ECDC, n.d.). Novorozenecký tetanus na našem území nebyl zaznamenán od 60. let (SZÚ, 2014). V případě záškrtu došlo k významnému omezení výskytu po zavedení povinného očkování v roce 1946. Od roku 1996 se v České republice až do roku 2022 nevyskytoval vůbec (Fabiánová et al., 2023). Bohužel, v posledních letech počet případů stále narůstá a poprvé od roku 1969 dochází i k úmrtím (SZÚ, 2024), včetně jednoho neočkovaného dítěte předškolního věku (Novinky.cz, 2026). Naopak výskyt meningitid způsobených bakterií Haemophilus influenzae se podařilo u kojenců a malých dětí v zemích EU díky plošnému očkování prakticky zcela eliminovat.

Závěr

Dětský očkovací kalendář v České republice představuje propracovaný a neustále se vyvíjející systém, jehož hlavním cílem je chránit jednotlivce i celou společnost před závažnými infekčními chorobami. Zavedení moderních kombinovaných látek, jako je hexavakcína či vakcína MMR, přineslo zásadní zjednodušení celého procesu, neboť významně snižuje počet nutných vpichů a minimalizuje stres dětských pacientů při zachování maximální bezpečnosti a účinnosti ochrany. Tyto očkovací látky tvoří spolehlivou bariéru proti nemocem, které dříve běžně způsobovaly doživotní následky či úmrtí, ať už jde o udušení při záškrtu, nevratné ochrnutí způsobené dětskou obrnou, neplodnost po příušnicích nebo těžké vrozené vady plodů v důsledku zarděnek.

Současný epidemiologický vývoj, charakterizovaný zejména nedávným dramatickým nárůstem případů černého kašle, však jasně ukazuje, že dosažené úspěchy nejsou samozřejmostí. Tento varovný trend odhaluje slabinu moderních acelulárních vakcín, u nichž navozená imunita v průběhu let přirozeně slábne, a podtrhuje kritický význam udržení vysoké proočkovanosti populace. Pro zachování stabilní kolektivní imunity a ochranu těch nejzranitelnějších skupin, včetně dosud neočkovaných kojenců či osob s oslabeným imunitním systémem, je proto naprosto nezbytné nejen důsledně dodržovat povinná dětská očkovací schémata, ale také aktivně využívat doporučená přeočkování v dospívání a dospělosti.

Metodologie a reference