Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Mezilidské vztahy a zdraví

Mezilidské vztahy mají zásadní vliv na naše duševní i fyzické zdraví. Pocit sounáležitosti, podpora a emoční propojení, které vyplývají z pozitivních mezilidských vztahů, mohou snižovat úroveň stresu a rizika duševních i kardiovaskulárních onemocnění. Nedostatek sociálních vazeb naopak může vést k chronickému stresu, což může negativně ovlivnit imunitní systém a zvýšit náchylnost k infekcím. Lidé s pevnou sociální podporou mají také tendenci lépe dodržovat zdravý životní styl a pravidelně vyhledávat lékařskou péči.

Vliv mezilidských vztahů na zdraví

Kvalitní mezilidské vztahy pozitivně působí na široké aspekty našeho zdraví, zároveň nám pomáhají vypořádávat se s nemocemi.

Interpretace:

Infografika zobrazuje síť sociálních kontaktů a klíčové oblasti působení sociálních vazeb na zdraví. Vztahy jsou v síti sociálních kontaktů rozděleny na základě ega jedince. Z tohoto pohledu jsou přátelé považováni za dobrovolné vztahy, které zahrnují různé aktivity a mohou významně přispívat k celkové subjektivní pohodě. Zároveň jsou jedinou skupinou kontaktů, kterou si člověk vybere do své osobní sítě, zatímco rodiče, sourozenci a příbuzní jsou „rodina, do které se narodíte“, a sousedé a spolupracovníci jsou lidé, se kterými se jedinec obvykle setkává v již existující situaci.

Kontext:

Vědecké studie a literatura naznačují, že sociální interakce jsou klíčovou součástí celkového zdraví a pohody. Budování a udržování pozitivních sociálních vztahů může mít hluboký vliv na duševní a fyzické zdraví, zatímco osamělost a sociální izolace mohou být škodlivé. V psychologické a sociologické literatuře existují podstatné důkazy, že jedinci s bohatší sítí aktivních sociálních vztahů bývají se svým životem spokojenější a šťastnější.

Zásadní zjištění přišla už v 80. a 90. letech minulého století, kdy bylo v rámci prospektivních studií prokázáno přibližně dvakrát vyšší riziko úmrtí u žen i u mužů, kteří postrádali sociální a komunitní vazby. Několik studií ukázalo, že sociální vztahy stimulují jedince k boji s nemocemi a posilují zdravé chování. Sociální interakce mají potenciál chránit ohrožené jedince (např. povzbudit je, aby se přizpůsobili obtížím) a podporovat pozitivní osobní a sociální rozvoj. To snižuje riziko vystavení různým typům stresu a zvyšuje schopnost se s ním vyrovnat. Sociální vazby mají vliv na náš přístup ke zdraví částečně proto, že ovlivňují nebo „kontrolují“ naše zdravotní návyky, které následně ovlivňují fyzické zdraví a úmrtnost.

Kvantita (velikost a rozmanitost) i kvalita sociálních kontaktů mají sociodemografické i socioekonomické rozdíly. Míra subjektivní pohody se zvyšuje s počtem lidí, kterým může jedinec důvěřovat a s nimiž se může bavit o problémech nebo důležitých věcech. Na druhé straně tyto úrovně klesají s nadbytečnou přítomností známých nebo cizích lidí v síti. Ženy mají například větší sociální síť kontaktů než muži. Stejně tak dospělí s vyšším vzděláním ve srovnání s méně vzdělanými. V menší míře to platí i v porovnání mladšími dospělými. Je vyšší pravděpodobnost, že chudší a méně vzdělaní jedinci uvádějí špatný zdravotní stav. Riziko je ještě vyšší u nezaměstnaných a u důchodců. Tyto rozdíly v kvalitativních a kvantitativních aspektech sociálních vazeb mohou částečně vysvětlit paralelní rozdíly ve zdraví, protože oba aspekty posilují zdraví.

Četnost setkávání se s rodinou a přáteli ve vybraných zemích Evropy v roce 2015

Napříč Evropou můžeme pozorovat rozdíly v tom, jak často jsou lidé v kontaktu se svými blízkými.Graf ukazuje zastoupení osob, které se alespoň jednou týdně setkávají s rodinou či přáteli.

Interpretace:

V roce 2015 těsná většina (51,3 %) lidí v EU uvedla, že se schází s rodinou a příbuznými alespoň jednou týdně. Ve 13 členských státech EU se méně než polovina dospělé populace scházela s rodinou a příbuznými alespoň jednou týdně, přičemž tento podíl klesl na méně než jednu třetinu v Dánsku, pobaltských členských státech a v Polsku. Naproti tomu v několika jižních státech – na Kypru, na Maltě, v Portugalsku a v Řecku – více než dvě třetiny dospělé populace uvedly, že se alespoň jednou týdně schází s rodinou a příbuznými. Mapa může odrážet rozdíly v geografické mobilitě, sociálních strukturách, normách a zvyklostech s ohledem na rodinné vazby v (rozšířených) rodinách.

Kontakt s přáteli alespoň jednou týdně uvedlo 53 % dospělé populace v EU. K častému kontaktu s přáteli dochází především v Řecku, na Kypru, Chorvatsku, Portugalsku a Španělsku, oproti tomu v Polsku se s přáteli setká alespoň jednou v týdnů pouze 24,8 % osob.

Obecně platilo, že lidé žijící v jižních členských státech měli nejvyšší sklony setkávat se s rodinou a příbuznými i přáteli alespoň jednou týdně ve srovnání s lidmi žijícími ve zbytku EU. Zejména ve srovnání s těmi, kteří žijí na severozápadě EU. Zaznamenali jsme i několik vyjímek, například Švédsko a Norsko patří k zemím, kde velké množství lidí vidí své přátele alespoň jednou týdně, zatímco v Rumunsku patří tento podíl k nejnižším v Evropě.

Kontext:

Lze sledovat spojitost mezi věkem a setkáváním se s rodinou, příbuznými a přáteli. Starší lidé (ve věku 65+ let) se častěji stýkají s rodinou a příbuznými, zatímco mladší dospělí (ve věku 16–24 let) se setkávají spíše s přáteli, a to více než ostatní věkové skupiny. V EU se v roce 2015 alespoň jednou týdně sešlo s přáteli 80,6 % všech mladých dospělých, u osob v produktivním věku (ve věku 25–64 let) to bylo pouze 50,5 %, u lidí ve věkovém rozmezí 65–74 let to byla méně než polovina (48,9 %) a nejnižší podíl (44,9 %) byl zaznamenán u osob ve věku 75 let a více.

Trendy odhalují snížený mezigenerační život, větší sociální mobilitu, opožděné sňatky, rodiny s dvojí kariérou, zvýšený počet domácností s jedním bydlištěm a zvýšený počet postižení souvisejících s věkem. Přesněji řečeno, během posledních dvou desetiletí došlo například k trojnásobnému nárůstu počtu Američanů, kteří hlásí, že nemají žádného důvěrníka. Tato zjištění naznačují, že navzdory nárůstu technologií a globalizace, které by pravděpodobně podpořily sociální vazby, jsou lidé stále více sociálně izolovaní.

Největší pozornost je věnována genderovým rozdílům, především v souvislosti s manželstvím. Manželství v průběhu života formuje řadu zdravotních výsledků, včetně kardiovaskulárních onemocnění, chronických stavů nebo omezení mobility. Historicky manželství přineslo více zdravotních výhod mužům než ženám. Právě muži pociťují nejen větší zdravotní přínosy díky pozitivnímu životnímu stylu a péči o zdraví, ale také pociťují nižší náklady na manželskou péči, výchovu dětí, péči o stárnoucí rodiče a vyvážení pracovních a rodinných nároků. Naproti tomu vztahy s rizikovými vrstevníky přispívají ke zvýšené konzumaci alkoholu a obézní manžel nebo přítel zvyšuje osobní riziko obezity. Manželství je nejvýraznějším zdrojem podpory i stresu. Špatná kvalita manželství je spojována s narušenou imunitní a endokrinní funkcí a depresí. Dále péče o nemocného nebo postiženého manžela/manželku je spojena se zvýšenou fyzickou a psychiatrickou morbiditou, zhoršenou funkcí imunity, horším zdravotním chováním a horším zdravím pečující osoby.

V minulost byla sociální izolace i součástí mučících technik u jinak zdravých osob, následkem mohla být psychická a fyzická dezintegrace a dokonce i smrt.

Ekonomické nerovnosti v mezilidských vztazích v Evropě v roce 2015

Podíl osob, které jsou méně než jednou měsíčně v kontaktu se svou rodinou a svými přáteli dle příjmových kvintilů.

Interpretace:

V roce 2015 hlásilo přibližně 7,2 % dospělého obyvatelstva EU, že se setkávají s rodinou a příbuznými méně než jednou měsíčně. Tento podíl byl vyšší u lidí s nižšími příjmy. Konkrétně ti v prvním kvintilu příjmů (nejnižší příjmy) měli podíl 10,4 %, zatímco ti v pátém kvintilu příjmů (osoby s nejvyššími příjmy) měli podíl 4,8 %. Tento trend založený na příjmech byl pozorován konstantně ve všech členských státech EU. Je zajímavé, že na Kypru měli lidé s nejnižšími příjmy 7,3krát vyšší pravděpodobnost, že se setkají s rodinou a příbuznými méně než jednou za měsíc než lidé s nejvyššími příjmy.

U setkávání s přáteli lze pozorovat podobný trend vzhledem k příjmům jako u rodiny a příbuzných. V roce 2015 uvedlo 9,4 % dospělých v EU, že se setkávají s přáteli méně než jednou měsíčně. Tento podíl byl vyšší (12,9 %) mezi těmi s nejnižšími příjmy a nižší (5,7 %) mezi těmi s nejvyššími příjmy. Relativní rozdíly mezi skupinami s nejnižšími a nejvyššími příjmy byly také poměrně vysoké. Na Kypru jsme zaznamenali největší rozdíl, lidé v prvním příjmovém kvintilu měli 7krát vyšší pravděpodobnost setkat se se svými přáteli méně než jednou za měsíc než lidé v pátém příjmovém kvintilu. Vysoké rozdíly vykazovaly i další země – Chorvatsko (5,1krát vyšší pravděpodobnost), Maďarsko a Česko (4,2 a 4,0krát vyšší pravděpodobnost).

Pro osoby s nižšími příjmy v EU bylo pravděpodobnější, že zažijí méně časté sociální interakce, což může přispět k pocitům osamělosti a ovlivnit jejich kvalitu života. Kypr se v tomto ohledu vyznačuje význačnými rozdíly, kde příjem hrál podstatnou roli ve vzorcích sociálních interakcí.

Pozn.: Poměr celkových příjmů získaných 20 % populace s nejvyšším příjmem (nejvyšší kvintil) k příjmu 20 % populace s nejnižším příjmem (nejnižší kvintil).

Kontext:

Příjmové nerovnosti mohou významně ovlivňovat interakce s rodinou a přáteli a formovat sociální vztahy. Jednotlivci s nižším příjmem mohou čelit určitým výzvám při udržování sociálních kontaktů, protože finanční omezení může omezovat jejich schopnost účastnit se sociálních aktivit nebo podnikat společné zážitky. Tato omezení mohou vést k pocitu izolace a sociálního vyloučení.

V případě rodiny a přátelství mohou příjmové nerovnosti ovlivňovat i dynamiku vztahů. Finanční tlak může vytvářet napětí ve vztazích, zejména pokud jsou některé osoby v sociálním okruhu finančně zranitelnější. Mohou se objevovat rozdíly ve schopnosti zúčastňovat se společných aktivit, což může mít negativní dopad na vzájemnou podporu a propojení v rámci sociální sítě.

Pro ty s vyšším příjmem mohou příjmové nerovnosti znamenat větší dostupnost zdrojů a možností pro sociální aktivity. To může vytvářet některé nesrovnalosti v tom, jak jsou vnímáni v rámci rodiny a přátelství, a může ovlivnit vzájemné role a očekávání. Kvalitní kontakt s rodinou a přáteli má výrazný pozitivní vliv na celkové zdraví jednotlivců. Sociální interakce a podpora ze strany blízkých lidí jsou klíčové pro psychické a emocionální blaho, což má následně odraz i na fyzickém zdraví. Pravidelný a pozitivní kontakt s rodinou a přáteli může snižovat riziko duševních onemocnění, jako je deprese a úzkost, a přispívá k větší odolnosti vůči stresu. Ochota sdílet radosti i starosti s blízkými vytváří pevnou sociální oporu, což má prokazatelně pozitivní účinky na celkové zdraví. Rovněž je důležité zdůraznit, že sociální interakce může mít přímý dopad na fyziologické procesy, například snižovat hladinu stresových hormonů a podporovat lepší regeneraci organismu. Opatrnost a pozitivní vztahy v rodině a s přáteli tak hrají klíčovou roli v prevenci nemocí a podporují celkovou kvalitu života jednotlivce.

Podpora blízkých v materiální a nemateriální pomoci v Česku v roce 2015

Podíl dospělých osob, které uvedly, že nemají koho požádat o materiální či nemateriální pomoc v případě potřeby, s bližším rozdělením dle věkových kategorií a kvintilů příjmu.

Interpretace:

Z grafů lze vysledovat, zda mají lidé koho se zeptat na materiální a nemateriální pomoc v Česku v roce 2015. 8,3 % dotázaných uvádí, že nemají koho požádat o materiální pomoc. Z pohledu rozdělení dle věku je možné sledovat podobný trend u obou typů pomoci. Pocit, že není koho požádat o pomoc, mají nejvíce osoby ve věkové skupině 50–64 let. Zároveň lidé s nejnižší příjmy přiznávají téměř 3,5krát častěji, že nemají koho požádat o hmotnou pomoc (4 % oproti 13,8 %).

Kontext:

V této situaci se v Česku nachází méně než 10 % osob, podobně jako např. v Belgii, Švédsku a Polsku. V EU je to pak v průměru 19,4 % dospělé populace, v Bulharsku až 27,1 %. Následuje Řecko, Německo a Rumunsko, kde čtvrtina lidí tvrdí, že nemá koho požádat o materiální pomoc.

Obecně platí, že lidé s nejnižší příjmy říkají dvakrát častěji než lidé s nejvyššími příjmy, že nemají koho požádat o hmotnou pomoc (27,7 % oproti 13,1 %). Pokud jde o populaci s nízkými příjmy, odpovědi se pohybují od 42,3 % v Bulharsku (jediná země nad 40 %) po 13,8 % v Česku a Polsku. Při pohledu na osoby s nejvyšší příjmy se Česko řadí mezi státy s nejnižší mírou (4 %) společně se Švédskem, Belgií a Polskem.

Podobný trend se ukazuje i v případě nemateriální pomoci (s průměrem EU 9,2 %). Obecně se zdá, že nemateriální pomoc se získává snadněji než pomoc materiální. Nejvyšší míru tohoto ukazatele (nad 10 %) vykazuje Řecko, Malta a Nizozemsko. Naproti tomu ve čtyřech státech EU méně než 5 % obyvatel uvádí, že nemají koho požádat o nemateriální pomoc. Jde o Polsko (4,3 %), Česko (4,1 %), Finsko (3,5 %) a Švédsko (3,3 %).

Spokojenost s osobními vztahy v Česku v roce 2015

Grafy ukazují míru spokojenosti (0–10) s osobními vztahy dospělých osob v Česku, s bližším rozdělením dle pohlaví, věkových skupin a příjmů.

Interpretace:

Grafy ukazují míru spokojenosti s osobními vztahy, hodnocenou na škále 0–10. V roce 2018 měla ve Česku pouze věková skupina (25–64 let) nižší míru spokojenosti, než je průměr všech věkových skupin (8,3). Obecně se v Česku spokojenost s osobními vztahy příliš neliší mezi věkovými skupinami. V Česku byl nepatrný rozdíl mezi pohlavími (pouze o 0,2 bodu ), a to ve prospěch žen. V Česku lidé s nejvyššími příjmy (pátý kvintil) hodnotili své osobní vztahy pozitivněji (o 0,5 bodu) než lidé s nejnižšími příjmy (první kvintil).

Kontext:

V rámci evropských zemích se zdá, že míra spokojenosti s osobními vztahy s věkem klesá, jelikož podobná situace je zaznamenána ve většině států EU. Pouze Dánsko a Malta byly výjimkou z tohoto pravidla, přičemž mladší lidé byli spokojeni méně, než je průměr populace. Nejvyšší úrovně mezi mladší generací (16 až 24 let) byly zaznamenány ve Slovinsku (8,9) a Rakousku (8,8). Naopak nejvyšší míra spokojenosti s osobními vztahy u starší generace (75 let a více) byla zjištěna v Dánsku a Švédsku, které zaznamenalo 9,1 a 9,0. Nejnižší míra spokojenosti byla Bulharsku (6,6), Turecku (7), Řecku (7,1).

Ve 20 členských státech byly ženy se svými vztahy spokojenější než muži, zatímco ve dvou zemích byla situace opačná. Pět členských států neprokázalo žádný rozdíl mezi pohlavími. Obecně byly rozdíly malé, přesto největší zaznamenaly Dánsko a Švédsko, konkrétně 0,3 bodu ve prospěch žen. Rumunsko a Irsko byly jedinými zeměmi EU, kde muži hodnotili své osobní vztahy výše než ženy (oba 0,1 bodu). U mužů bylo nejvyššího skóre dosaženo v Irsku s hodnotou 8,7, zatímco nejnižšího v Bulharsku – s hodnotou 6,6. Ženy odhadovaly své osobní vztahy jako nejlepší v Rakousku, na Maltě a ve Švédsku (všechny tři na 8,7) a nejnižší hodnocení měly v Bulharsku na 6,6.

Ve všech členských státech mají lidé s nejvyššími příjmy (pátý kvintil) tendenci dívat se na své osobní vztahy pozitivněji než jejich protějšky s nejnižšími příjmy (první kvintil). Průměr EU pro první a pátý kvintil je 7,5 a 8,1. To ukazuje, že lidé s nižšími příjmy mají tendenci kumulovat více znevýhodnění.