Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Osamělost v Evropě

Osamělost se stává rozsáhlým sociálním fenoménem, který ovlivňuje jednotlivce napříč kulturami a věkovými skupinami. Prevalence osamělosti se stále zvyšuje, přičemž moderní technologie někdy paradoxně posilují izolaci osoby, která je využívá. V důsledku společenských změn, urbanizace a změn v mezilidských vztazích se zkoumání této problematiky stává naléhavým. Článek se bude zaměřovat na rozsah osamělosti, analyzovat faktory, které ji ovlivňují, a navrhovat možná opatření a strategie pro zvládání tohoto komplexního sociálního jevu.

Prevalence osamělosti v Evropě v roce 2022

Mapa vyobrazuje zastoupení respondentů, kteří se během posledních čtyř týdnů před průzkumem cítili trvale či většinu času osaměle.

Interpretace:

Mapa znázorňuje výsledky evropského průzkumu Prevalence osamělosti v EU z roku 2022 zaměřeného na obecnou populaci ve věku 16 let a více ve všech 27 členských státech EU. Země jsou na zabarveny podle podílu respondentů, kteří se během posledních čtyř týdnů před průzkumem cítili osaměle většinu času nebo po celou dobu, EU. Přibližně 13 % respondentů uvedlo, že se za poslední čtyři týdny cítili osaměle většinu času nebo celou dobu, zatímco 35 % uvedlo, že byli osamělí alespoň po určitou dobu. Prevalence osamělosti se napříč zeměmi liší, což lze vysvětlit kulturními rozdíly, demografickými rozdíly a případně rozdíly ve vzorkování (sampling differences). Pocit osamělosti byl nejrozšířenější v Irsku, kde se takto cítí více než 20 % respondentů. Následuje Lucembursko, Bulharsko a Řecko. Nejnižší hodnoty jsou pozorovány v Nizozemsku, v České republice, v Chorvatsku a v Rakousku (vše pod 10 %). Podobný geografický vzorec bylo možné sledovat již u údajů shromážděných během pandemie COVID-19.

Kontext:

Primárně osamělost není totéž jako být sám. Osamělost je nejčastěji definována jako negativní subjektivní zkušenost s nízkou kvalitou a/nebo kvantitou sociální sítě. Osamělost je spojována se sociální izolací, která je již objektivně měřitelná na základě počtu sociálních kontaktů (narozdíl od subjektivně vnímané osamělosti). Existuje několik typů a stupňů osamělosti. Např. emoční osamělost, která se týká pocitu nedostatku smysluplného vztahu s drahou polovičkou nebo blízkým přítelem. Sociální osamělost je zkušenost s nedostatečnou velikostí sociálních sítí včetně přátel, sousedů nebo kolegů. Osamělost může být dočasným stavem, nebo může být pouze situační (vyskytující se pouze v určitých obdobích kvůli konkrétním životním událostem, např. kvůli úmrtí blízké osoby, rozvodu...), ale může také přerůst do chronického stavu, kdy ji jedinec zažívá většinu času nebo neustále. Pocit osamělosti může mít navíc různou intenzitu. Dlouhotrvající pocit osamělosti a sociální izolace může mít škodlivý vliv na duševní i fyzické zdraví. Tyto pocity jsou spojeny s vyšším rizikem vzniku onemocnění, např. srdečních chorob, deprese a úbytku kognitivních schopností. Celkově je vztah mezi osamělostí a zdravím složitý v tom, že mezi nimi může být potenciální obrácená kauzalita. Přesněji řečeno, některé zdravotní stavy, zejména ty, které snižují pravděpodobnost, že daný člověk vyhledá společnost druhých, jsou spojeny se zvýšeným rizikem osamělosti. Příklady jsou deprese a úzkost, stejně jako špatné fyzické zdraví, omezená pohyblivost, ztráta sluchu a kognitivní poruchy.

Dle průzkumů Evropské komise se v roce 2022 cítila více než jedna třetina respondentů alespoň někdy osamělá a 13 % bylo osamělých většinu času, EU. Prevalence osamělosti klesá s rostoucím věkem, příjmem a vzděláním. Nižší úroveň osamělosti není spojována pouze se smysluplností vztahů, ale i s frekvencí kontaktu. Lidé, kteří prožívají velké životní události, jako je rozchod, ztráta zaměstnání nebo ukončení studia, jsou častěji osamělí. Mezi nejčastější aktivity, které respondenti dělají, aby zmírnili osamělost, patří setkávání s přáteli a členy rodiny (53 %), čas strávený pro sebe (44 %) a používání více sociálních médií (34 %).

Intervenci v zemích EU v oblasti osamělosti si uvědomuje přibližně 43 % respondentů. Většina intervencí se zaměřuje na starší dospělé (53 %), zatímco pouze 8 % se zaměřuje na mladší populaci. Vzhledem k převládající osamělosti mezi mládeží je potřeba rozšířit nabídku pro tuto věkovou skupinu. Nejběžnějším přístupem intervencí je spojování lidí (41 %) nebo poskytování skupinových a/nebo sociálních aktivit (26 %) pro účastníky a většinu intervencí provádí nevládní organizace (36 %).

Dle výzkumu Evropské komise z roku 2018 pocitem osamělosti trpí spíše lidé se špatným zdravotním stavem, nezaměstnaní a lidé s nízkými příjmy, EU. Osamělost se týká všech věkových skupin. Jedinci se špatným zdravotním stavem mají o 10 % vyšší riziko, že se budou cítit osamělí. Být nezaměstnaný zvyšuje riziko o 7 %. Osamělost se týká všech věkových skupin, od dětí až po seniory. Přestože jsou starší lidé více sociálně izolovaní (méně často se zapojují do společenských aktivit) než jiné věkové skupiny, neuvádějí častější pocity osamělosti.

V období dospívání může být pocit osamělosti bolestivým zážitkem. Adolescenti mohou jako způsob vyrovnání se s úzkostí vyplývající z osamělosti vyhledávat rizikové chování jako např. užívání návykových látek či sexuální chování. V rámci průřezové studieportálu BMC byla osamělost spojena s významně zvýšeným rizikem užívání návykových látek dospívajícími v Rusku i ve Spojených státech, BMC. U osamělých ruských dívek byla 2,28krát vyšší pravděpodobnost užití marihuany a 1,69krát vyšší riziko otěhotnění než u dívek, které se necítily osamělé. V USA byla osamělost u chlapců spojena s přibližně 3krát vyšším rizikem užívání nelegálních drog (kromě marihuany). Osamělost nebyla spojována s násilným chováním mezi chlapci ani dívkami v žádné ze dvou zemí. Z výzkumu v českém prostředí z roku 2016 vyplynulo, že ačkoli vztah ke škole nebyl spojen s osamělostí, viktimizace ze strany vrstevníků zvýšila pravděpodobnost osamělosti u dívek, BMC. Vřelost rodičů byla u českých dívek ochranným faktorem před pocitem osamělosti. S osamělostí během dospívání je spojena řada faktorů, ovšem osamělí adolescenti mají zvýšené šance na horší psychické a somatické zdraví (např. vyšší pravděpodobnost hlášení bolestí hlavy, úzkosti a depresivních symptomů).

Měření osamělosti

Jelikož je osamělost subjektivní pocit, není její měření jednoduché. Z toho důvodu bylo vyvinuto několik měřítek.

Osamělost lze měřit přímo tak, že se lidí zeptáte na jejich subjektivní pocity osamělosti obvykle během určitého časového období (např. minulý týden nebo dva týdny). Přímá otázka je díky své jednoduchosti nejčastěji používaným měřítkem ve velkých populačních průzkumech. Jejím úskalím je situace, kdy lidé mohou své pocity podhodnocovat.

Alternativně lze použít nepřímé indikátory, které zkoumají specifické determinanty osamělosti. Tyto metody více pracují se stigmatem ohledně podceňování pocitu osamělosti. Dva nejznámější nepřímé indikátory jsou škála osamělosti UCLA (20 otázek v plné verzi, nebo 3 otázky v krátké verzi) a De Jong Gierveld Loneliness Scale (6 otázek). De Jong Gierveldova stupnice osamělosti odděluje sociální a emocionální osamělost. Zvážením těchto dvou dimenzí osamělosti může tento přístup osvětlit, zda má osamělost podobu touhy po větším sociálním kruhu nebo pocitu nedostatku smysluplných vztahů.