Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Systém péče

Systém péče o pacienta hraje klíčovou roli v poskytování zdravotní péče. Tento komplexní systém zahrnuje různé aspekty péče o jednotlivce, od prevence, diagnostiky a léčby až po dlouhodobou péči. Jeho správná funkce vyžaduje koordinaci a spolupráci mezi lékaři, specialisty a institucemi. Pacient má být v centru tohoto systému a cílem je zajistit mu jednak nejlepší možnou péčii a zlepšit jeho zdravotní stav. Správný systém péče o pacienta má zásadní význam pro kvalitu a efektivitu zdravotní péče.

Systém péče o pacienta

Poskytovatelé poskytují různé druhy zdravotních služeb, které by na sebe měly plynule navazovat a být vhodně koordinovány. Níže uvádíme přehled rolí hlavních skupin poskytovatelů.

Organizace systému péče o pacienta, posloupnost služeb

Různí poskytovatelé poskytují různé druhy zdravotních služeb, které by na sebe měly plynule navazovat a být vhodně koordinovány. Níže uvádíme přehled rolí hlavních skupin poskytovatelů.

Primární zdravotní péče: V případě, že občan pociťuje zdravotní potíže nebo se rozhodne zkontrolovat svůj zdravotní stav v rámci pravidelných preventivních prohlídek, navštíví lékaře primární zdravotní péče, která zahrnuje praktického lékaře (pro dospělé nebo pro děti a dorost), gynekologa a stomatologa. Registrovat se u praktického lékaře může každý dle své volby, přičemž každé tři měsíce lze prakticky bez omezení přejít k jinému. Praktický lékař má ale možnost přijetí nové osoby do své péče odmítnout z kapacitních důvodu (pokud má již příliš mnoho registrovaných). Neexistuje však žádná oficiální hranice, při jejímž překročení by praktický lékař musel novou registraci odmítnout.

Pro pacienta praktický lékař představuje první kontakt v případě, kdy potřebuje lékařskou pomoc. K hlavní kompetencím praktického lékaře patří:

• provádění preventivních prohlídek a základních vyšetření,
• aplikace očkování,
• vydávání žádanek na vyšetření u specialistů,
• předpis léků,
• vedení lékařské dokumentace,
• vydávání posudků o zdravotní způsobilosti (např. ke studiu),
• vydávání potravinářských průkazů,
• vydávání žádostí o lázeňské pobyty, řidičské a zbrojní průkazy nebo o invalidní důchod,
• v případě onemocnění covid-19 také nařizování karantény a samotné testování.
  Moje Ambulance

Dále je v kompetenci praktického lékaře vystavovat pracovní neschopnosti, kromě konzultace specialisty vyžádat i laboratorní nebo zobrazovací vyšetření, doporučovat hospitalizaci, předepisovat domácí péči, ale například také fyzioterapii VZP. U předepisování léků navíc platí jak u praktického lékaře, tak i u jiných ošetřujících lékařů tzv. preskripční omezení, jež určuje, který lékař se specializovanou způsobilostí může daný lék předepsat k úhradě z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Pokud zdravotní stav pacienta vyžaduje specializovanou péči a lékař primární péče určí, že už ho nemůže dále léčit sám, pošle jej k příslušnému specialistovi, který má smlouvu se zdravotní pojišťovnou (ZP) daného člověka. K tomuto účelu pacientovi vystaví žádanku. Své rozhodnutí by měl odesílající lékař zdůvodnit a písemně informovat specialistu o svých důvodech, o dosavadní léčbě a výsledcích dosud provedených vyšetření. Lékař primární péče může, ale nemusí navrhnout konkrétního specialistu. Pacienti každopádně nejsou povinni navštívit specialistu navrženého odesílajícím lékařem, mohou si vybrat i jiného poskytovatele v rámci smluvní sítě své zdravotní pojišťovny. Po odborném vyšetření by specialista měl písemně informovat odesílajícího lékaře o svých nálezech a závěrech.

Pacient se však se svým zdravotním problémem může vydat i přímo ke specialistovi nebo do nemocnice. Lékaři primární péče v Česku tedy na rozdíl od některých jiných zemí nehrají skutečnou roli tzv. gatekeepera (tj. poskytovatele zdravotní péče, který je prvním kontaktním místem pro pacienty a který rozhoduje o tom, jaká úroveň péče bude pacientovi poskytnuta dále). Pacienti mají možnost získat péči přímo od specialisty a často tak činí WHO.

Návštěvy u zubaře nebo gynekologa jsou vždy přímé a bez doporučení/žádanky od praktického lékaře. Každý pojištěnec má nárok být registrován u jednoho poskytovatele v každé kategorii primární péče (praktický lékař, zubař, gynekolog). Příslušný poskytovatel by měl působit jako místo prvního kontaktu s pacientem, poskytovat primární péči a sloužit jako kontaktní místo pro koordinaci péče o pacienty s ostatními poskytovateli WHO. Existují však odbornosti, které doporučení lékaře primární péče (nebo specialisty) vyžadují. Patří sem např. fyzioterapeuti, ergoterapeuti, nutriční terapeuti a další (tyto aktéry lze zařadit ke specializované ambulantní péči, viz dále).

Z nejnovějšího dostupného hodnocení našeho zdravotního systému vyplývá, že jen malé procento Čechů má neuspokojené potřeby lékařské péče (z finančních důvodů nebo kvůli dlouhým čekacím lhůtám či velké vzdálenosti od nejbližších zdravotních služeb) State of Health in the EU - Česko. Během první vlny pandemie byly zdravotní služby v Česku narušeny méně než v Evropské unii obecně (o zdravotní péči přišlo 16 % dotázaných Čechů, zatímco průměr v zemích OECD byl 22 %). OECD

Pacient má také právo na poskytovatele zdravotní péče podat stížnost. Pokud se pacient domnívá, že poskytovatel zdravotních služeb (např. lůžkové zdravotní zařízení či ošetřující lékař) postupoval neodborně nebo jednal neeticky, může si na poskytovatele stěžovat, a to přímo u tohoto poskytovatele, případně i přímo na Českou lékařskou komoru (ČLK), obdobně také na Českou stomatologickou komoru nebo Českou lékárnickou komoru. ČLK řeší stížnosti na jednání lékařů, kteří jsou jejími členy, nicméně s ohledem na to, že členem ČLK musí být každý lékař, jenž na území ČR vykonává lékařské povolání v léčebné a preventivní péči, dopadá disciplinární pravomoc ČLK na všechny profesně aktivní lékaře IKČR. Stížnost přitom nemusí podávat jen samotný pacient, může tak učinit i zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta, osoba blízká v případě, že tak nemůže učit pacient s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel, či osoba zmocněná pacientem. Pokud dojde ke spáchání přestupku, tak se těmito případy porušení může zabývat i krajský úřad, v jehož správním obvodu se nachází zdravotnické zařízení, v němž jsou zdravotní služby poskytovány VZP Práva pacienta a povinnosti poskytovatele týkající se stížnosti upravuje především zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

V případě, že se prokáže, že lékař vybírá finanční částky za zdravotní péči, která je hrazena zdravotními pojišťovnami, jedná se o porušení zákona i ustanovení smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb. Proto se pacient v těchto případech může obrátit i na ni. Zdravotní pojišťovna následně vůči konkrétnímu poskytovateli zdravotních služeb postupuje v souladu s uzavřenou smlouvou a platnou legislativou VZP. Nakonec si pacient a další osoby mohou stěžovat také přímo u MZČR, zejména jde-li o stížnost na nedostupnost zdravotní péče. MZČR

Služby preventivní péče

Pokud jde o služby preventivní péče, z veřejného zdravotního pojištění je hrazeno povinné očkování, preventivní prohlídky pro děti určitých věkových skupin a dobrovolné (nepovinné) očkování proti HPV pro dívky a chlapce ve věku 11–15 let od ledna 2024. U dospělých jsou z veřejného zdravotního pojištění hrazené dobrovolné pravidelné prohlídky u praktického lékaře (každé dva roky, včetně možnosti vyšetření zraku u očního lékaře) VZP, zubaře (až dvakrát za rok) a gynekologa (jednou za rok) VZP. V rámci prevence má pacient možnost účastnit se také programů screeningu zhoubných nádorů, konkrétně:

• screeningu karcinomu prsu – prostřednictvím mamografie na akreditovaných pracovištích, je určen ženám ve věku 45+ a hrazený jednou za dva roky,
• screeningu karcinomu tlustého střeva a konečníku – prostřednictvím testu na okultní krvácení do stolice, je určen mužům i ženám ve věku 50–55 let a hrazený jednou ročně, ve věku 55+ hrazený jednou za dva roky, případně prostřednictvím screeningové kolonoskopie na akreditovaných pracovištích (jednou za 10 let), Př. poskytovatelů
• screeningu karcinomu děložního hrdla – prostřednictvím cytologického vyšetření stěru z děložního čípku na akreditovaných pracovištích, je určen ženám ve věku 15+ a hrazený jednou ročně, obvykle je součástí pravidelné gynekologické prohlídky, Př. poskytovatelů
• screeningu karcinomu plic, který byl pilotně spuštěn začátkem roku 2022 a je určen lidem ve věku 55–74 let, kteří kouří dvacet a více let dvacet cigaret denně nebo po dobu deseti let čtyřicet cigaret denně, nebo těm, kteří přestali kouřit, ale byli to denní kuřáci dvaceti cigaret po dobu dvaceti let nebo třeba čtyřiceti cigaret po dobu deseti let VZP

Pro preventivní screeningové vyšetření potřebuje pacient většinou žádanku – od praktického lékaře nebo gynekologa pro mamografické vyšetření a od praktického lékaře (u žen případně od gynekologa) u screeningu karcinomu tlustého střeva a konečníku. Screening karcinomu děložního hrdla obvykle probíhá v rámci gynekologické prohlídky. Pilotní program karcinomu plic byl založen na adresném zvaní rizikových občanů ze strany zdravotní pojišťovny NZIP a pak na zapojení konkrétních pacientů prostřednictvím praktických lékařů nebo pneumologů Článek

Laboratorní nebo zobrazovací diagnostická zařízení: Laboratorní vyšetření nebo zobrazovací metody, například rentgen, počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MR) a další, jsou dostupné na vyžádání od jiných poskytovatelů zdravotní péče (praktického lékaře nebo ambulantního specialisty). Výsledky jsou zasílány poskytovateli, který dané vyšetření vyžádal. Nemocnice mají obvykle vlastní oddělení poskytující tyto služby.

Specializovaná zdravotní péče

Služby specializované zdravotní péče v Česku nabízejí především praxe specialistů, zdravotní střediska, polikliniky, nemocnice a specializovaná lůžková zařízení.

Specializovaná ambulantní péče je poskytována v rámci jednotlivých oborů, např. neurologie, psychologie, dermatologie, fyzioterapie, ergoterapie, nutriční terapie či psychologie.

Další formy ambulantní péče

Další formou ambulantní péče je péče stacionární (např. pacienti s psoriázou, pacienti absolvující psychoterapii aj.), u které je zdravotní péče poskytována pacientům, jejichž zdravotní stav vyžaduje opakované denní poskytování péče, ale není vyžadováno přijetí do lůžkové péče.

Jednodenní péče představuje zdravotní péči, při jejímž poskytnutí se vyžaduje pobyt pacienta na lůžku po dobu kratší než 24 hodin, a to s ohledem na charakter a délku poskytovaných zdravotních výkonů. Přesná doba poskytování jednodenní péče tak závisí na charakteru konkrétního klinického vyšetření nebo operace. Typicky se může jednat o výkony v odbornostech, jako jsou obecná chirurgie, plastická chirurgie, gynekologie, urologie, ortopedie, ORL a kardiologie, konkrétním příkladem jsou drobné gynekologické zákroky, operace kýly nebo operace karpálního tunelu NZIP v těchto případech ale záleží především na celkovém stavu pacienta, jestli se bude jeho zdravotní problém řešit při hospitalizaci nebo v rámci jednodenní péče. Při poskytování jednodenní péče musí být zajištěna nepřetržitá dostupnost akutní lůžkové péče intenzivní. NZIP. Kromě nemocnic mohou nabízet jednodenní péči i ambulantní poskytovatelé, jsou-li splněny zvláštní podmínky (hygienické, technické a personální) pro poskytování jednodenní péče.

K hlavním přínosům jednodenních zákroků patří zkrácené délky hospitalizace, vyšší nákladová efektivita, nižší míra infekcí spojených s hospitalizací či vyšší spokojenost samotných pacientů. Jednodenní chirurgie tak přichází zejména jako možné řešení zvyšujících se požadavků na zdravotní péči, stárnutí obyvatelstva a s nimi spojený nedostatek kapacit a zdravotnického personálu. Význam jednodenní péče dnes narůstá v souvislosti s novými léčebnými a operačními metodami za využití anestetik s krátkou dobou účinnosti VZP

Součástí poskytování jednodenní péče musí nutně být dostatečné informování pacienta, mimo jiné kam se obrátit v případě pociťování potíží, včetně možností telefonického kontaktu. Podstatným přínosem pro pacienta je rovněž možnost doléčení v jeho vlastním domácím prostředí.

Na základě doporučení lékaře může být pacientovi v návaznosti na poskytnutí jednodenní péče zajištěna domácí zdravotní péče. Návrh na takovou péči dává lékař, pokud si stav pacienta vyžaduje kvalifikovanou ošetřovatelskou péči a současně mu jeho zdravotní stav neumožňuje, aby se dostavil k ošetření do ambulance. Domácí zdravotní péče je pak hrazena z veřejného zdravotního pojištění VZP

Lůžková péče

Pod pojmem lůžková péče se rozumí zdravotní péče, kterou nelze poskytnout ambulantně a pro jejíž poskytnutí je nezbytná hospitalizace pacienta. V Česku je poskytována v nemocnicích a specializovaných lůžkových zařízeních.

Vysoce specializovaná lůžková zařízení jsou zdravotnická zařízení, jež poskytují specializovanou péči pacientům s určitými druhy nemocí, postižení nebo specifickými potřebami. Jsou určena pro pacienty, kteří potřebují odbornou péči v úzce vymezené oblasti, jež přesahuje možnosti běžného nemocničního oddělení. Jako příklad lze uvést revmatologické ústavy.

Pokud jde o nemocnice, v prostředí České republiky rozlišujeme fakultní nemocnice (kromě obvyklých zdravotních služeb realizují také výzkum a vývojovou činnost a všechny přímo řídí MZČR), krajské, okresní a případně menší nemocnice. Obecně lze říct, že čím menší nemocnice, tím řeší méně závažné zdravotní stavy hospitalizovaných pacientů, s potřebou nasazení méně komplexních postupů.

Základní druhy zdravotní péče podle naléhavosti jsou:

• Neodkladná péče – jejím cílem je zamezit vzniku náhlých stavů, které ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti či vážnému ohrožení zdraví, případně způsobují náhlou nebo intenzivní bolest či náhlé změny chování pacienta, jenž ohrožuje sebe či své okolí (pokud by neodkladná péče nebyla pacientovi poskytnuta, hrozila by mu smrt nebo nevratné poškození organismu), nebo náhlé stavy omezit. Tento typ péče zpravidla zajišťuje zdravotnická záchranná služba (ZZS) či lékaři a ostatní zdravotníci na urgentních příjmech lůžkových zdravotnických zařízení, v centrech vysoce specializované traumatologické péče aj.
• Akutní péče – cílí na odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu pro včasné stanovení či na změnu individuálního léčebného postupu nebo zajišťuje, aby se pacient nedostal do stavu, v němž by ohrozil sebe či své okolí. K poskytování akutní péče dochází u pacientů, kteří jsou kvůli náhle vzniklým vážným zdravotním problémům vystaveni riziku selhání nebo ohrožení základních životních funkcí (např. zástavě dechu či srdeční činnosti), kupříkladu po úrazu. Tuto péči zajišťují centra vysoce specializované péče a akutní oddělení nemocnic.
• Plánovaná péče – představuje zdravotní výkony (operační zákroky, ošetření, vyšetření), u nichž si termín pacient dohodne s ošetřujícím lékařem nebo skrze objednávkový systém konkrétního zdravotnického zařízení. Z časového hlediska ji lze považovat za odložitelnou (elektivní), odložení ale v žádném případě pacientovi nesmí způsobit závažnou újmu, což posuzuje ošetřující lékař.
• Nezbytná péče – označuje zdravotní stav zahraničního pojištěnce z členského státu Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace, kterému i na území Česka musí být zdravotní péče poskytnuta v takovém rozsahu, aby nemusel vycestovat do země pojištění dříve, než původně zamýšlel NZIP
  K provedení plánovaného zákroku v lůžkovém zařízení je třeba doporučení od ambulantního lékaře, pacient ale může navštívit přímo i nemocniční ambulanci a získat doporučení tam.

Pacient může zvolit nemocnici dle vlastního výběru, pokud má tato nemocnice smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou. V některých případech může být hospitalizace nařízená zákonem (například u vysoce nakažlivých onemocnění).

V případě náhlých událostí pak může pacient kdykoliv přijít na urgentní příjem, a to i bez žádanky. Je tomu tak proto, že urgentní příjem jako specializované nemocniční pracoviště s nepřetržitým provozem slouží k zajištění příjmu a poskytování intenzivní akutní péče pacientům s náhle vzniklým závažným postižením zdraví a pacientům v přímém ohrožení života. Ačkoli se pacient na urgentní příjem může obrátit přímo, přednostně je určen pro pacienty převážené ZZS NZIP

Vedle standardních lůžek existují i lůžka intenzivní péče pro pacienty v těžkém stavu, kteří vyžadují nepřetržité sledování základních životních funkcí (srdeční rytmus, dech a další).

Následná péče: Tento druh péče je poskytován pacientovi, jehož zdravotní stav vyžaduje doléčení nebo poskytnutí léčebně rehabilitační péče s cílem obnovení schopnosti postarat se sám o sebe, případně schopnosti pracovat nebo vykonávat jiné náročnější aktivity, než je sebeobsluha (sportovní, společenské a další). Pro pacienty částečně nebo úplně závislé na podpoře základních životních funkcí, zejména dýchání, je určena následná intenzivní péče (NIP).

V Česku následnou péči poskytují lůžková zdravotnická zařízení, jako jsou léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) a odborné léčebné ústavy (OLÚ). Rehabilitační péče může být samozřejmě poskytována i ambulantně, lůžková následná péče by tedy měla být vymezena pro pacienty, kteří ambulantní rehabilitace nejsou schopni.

Agentury domácí péče: Slouží jak pro pacienty, kteří se neobejdou bez dlouhodobé zdravotní péče (sesterské na základě ordinace praktickým lékařem), tak pro ty, kteří potřebují (po omezenou dobu) následnou péči. Ta je poskytována stejnými agenturami a může být na dobu několika týdnů ordinována nemocnicí, která pacienta léčila a propustila.

Dlouhodobá péče: Tento druh péče je určen pacientům, jejichž zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje. Dlouhodobou zdravotní péči potřebuje malá část pacientů se specifickými potřebami (zejména podporou dýchání), kteří jsou hospitalizovaní v zařízeních dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče (DIOP) nebo podobně zaměřených zařízeních WHO. Naprostá většina našich spoluobčanů, kteří se neobejdou bez dlouhodobé péče, potřebuje zejména sociální péči ve smyslu asistence k zajištění základních životních potřeb, jako je oblékání, příjem potravy, vyprazdňování, mytí a podobně.

Dlouhodobá péče může být poskytována v domácím prostředí klienta nebo v denních stacionářích, kde ji zajišťují poskytovatelé terénních sociálních služeb. Zdravotní péči v domácím prostředí klienta zajišťují agentury domácí péče. Klientům, kteří již ani s pomocí rodinných příslušníků nebo přátel nezvládají pobyt doma, je sociální péče poskytována v pobytových zařízeních, jež zahrnují zejména domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem (pro klienty s demencí). V těchto zařízeních pobývají klienti trvale, jsou pro ně tedy novým domácím prostředím. Pobytová zařízení kromě ošetřovatelského personálu zaměstnávají i zdravotní sestry. Jimi poskytovanou základní zdravotní péči (například podání léku, preventivní rehabilitaci a podobně) domovům proplácejí zdravotní pojišťovny, stejně jako zdravotní pomůcky, včetně těch používaných při kontinenci.

Občané, kteří potřebují dlouhodobou péči, si mohou požádat o tzv. příspěvek na péči. Jeho přidělení je založeno na zhodnocení schopnosti daného jedince vykonávat základní sebeobsluhu, tzv. activities of daily living, jako je schopnost vstát z lůžka a pohybovat se po bytě, dojít si na toaletu, sám se najíst, vzít si léky, umýt se a podobně. Na základě omezení těchto schopností je žadatel zařazen do jedné ze čtyř kategorií s následujícím finančním příspěvkem. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce ČR MPSV.

Tento příspěvek na péči dnes v Česku čerpá více než 370 tisíc obyvatel (bez ohledu na stupeň závislosti). Zdravé zprávy. Příjemci příspěvku na péči, kteří se rozhodnou zůstat doma, použijí příspěvek na péči buď na zaplacení terénních sociálních služeb, nebo ho mohou předat svým příbuzným či přátelům, kteří se o ně starají (tzv. neformální pečovatelé). Ti, kdo pobývají v pobytových zařízeních sociálních služeb, předávají příspěvek na základě smlouvy tomuto zařízení.

Jak je vidět z výše uvedeného popisu, systémy dlouhodobé zdravotní a dlouhodobé sociální péče jsou v Česku tradičně organizačně a finančně oddělené, což může zpomalovat přechod pacientů z následné péče ke klientům dlouhodobé sociální péče.

Paliativní péče: Je definovaná jako péče určená ke zmírnění utrpení a zlepšení kvality života pacientů trpících nevyléčitelnou nemocí. V posledních týdnech života pacienta je poskytována v hospicích (zvláštních lůžkových zařízeních) nebo v domovech pacientů tzv. mobilními hospici, které dokážou zajistit ošetřovatelskou i lékařskou péči. V posledních letech dochází k rozvoji paliativních týmů v nemocnicích, což umožňuje zapojení paliativy do péče o pacienta dříve než v posledních týdnech jeho života. V případě hospiců může praktický lékař nebo specialista k zajištění péče lůžkovým zařízením či mobilním týmem vypsat poukaz nebo si ji může domluvit sama rodina.

Péče o duševní zdraví: Péče o duševní zdraví je financována ze systému veřejného zdravotního pojištění a je poskytována jak v ambulantních, tak i v lůžkových zařízeních. Mezi lůžková zařízení patří nemocniční psychiatrická oddělení a specializovaná psychiatrická lůžková zařízení, tzv. psychiatrické léčebny. Součástí tzv. Reformy péče o duševní zdraví realizované v letech 2014–2020 bylo mimo jiné vytvoření několika Center duševního zdraví s úmyslem podpory začlenění pacientů do jejich životního prostředí (koncem roku 2021 jich bylo celkem 30 MZČR s tím, že do roku 2030 se předpokládá, že jejich počet stoupne až na 100 Observatory ).

Zdravotnická záchranná služba (ZZS): Na území Česka funguje 14 krajských záchranných služeb. Tyto organizace, zřizované a částečně i financované krajskými úřady, odpovídají za poskytování přednemocniční neodkladné péče (tedy za záchrannou službu) na území daného kraje. Jednotlivé záchranné služby jsou z právního hlediska zcela samostatné příspěvkové organizace krajů. Zastřešující organizací (s dobrovolnou účastí a bez legislativně zakotvených pravomocí) je Asociace zdravotnických záchranných služeb. Úkolem MZČR je v této oblasti především zajištění jednotného metodického vedení a poskytnutí legislativní opory (hlavně skrze Zákon o zdravotnické záchranné službě č. 374/2011 Sb.) a další navazující právní normy.

Záchranná služba v příslušných krajích provozuje jedno krajské zdravotnické operační středisko, zajišťující příjem a vyhodnocování volání na tísňovou linku a operační řízení výjezdových skupin. Výjezdové základny jsou rozmístěné tak, aby zajistily dostupnost celého území kraje do 20 minut jízdy.

Vlastní poskytování přednemocniční neodkladné péče zajišťují výjezdové skupiny, které jsou dvou základních druhů:

• Rychlá lékařská pomoc (RLP), kde je vedoucím týmu lékař.
• Rychlá zdravotnická pomoc (RZP), kde je vedoucím týmu zdravotnický záchranář. V současnosti dochází nejčastěji k vysílání RZP, zatímco týmy RLP bývají nasazeny jen k nejzávažnějším událostem Záchraná služba.

Zdravotní/zdravotnická dopravní služba: Představuje zvláštní kategorii v úhradách zdravotních pojišťoven za přepravu pacienta do zdravotnického zařízení, ze zdravotnického zařízení do místa trvalého nebo přechodného pobytu nebo do zařízení sociálních služeb v případě, kdy zdravotní stav pacienta neumožňuje dopravu běžným způsobem bez použití této služby. O jejím přidělení rozhoduje ošetřující lékař podle aktuálního zdravotního stavu pacienta NZIP Příkladem může být odvoz domů po ukončení hospitalizace nebo také převoz pacienta na dialýzu.

Lékařská pohotovostní služba (LPS): LPS zajišťuje první kontakt se zdravotními službami v době mimo běžné ordinační hodiny lékařů primární péče. Je obvykle zajištěna praktickými lékaři (praktický lékař pro dospělé nebo praktický lékař pro děti a dorost). Poskytuje základní vyšetření a ošetření, LPS tak slouží pro relativně méně závažné případy. K této službě se lidé mohou navíc dopravit sami. Za ošetření se platí regulační poplatek (90 Kč). Pokud LPS sídlí v nemocnici, tak může v případě vážnějšího zdravotního stavu pacienta poslat na urgentní příjem. Posouzení vážnosti zdravotního stavu pacienta by nicméně mělo ideálně proběhnout už hned při příchodu pacienta (vážnější stavy mají směřovat na urgentní příjem rovnou).

Lékárny: Převážná většina lékáren v Česku je provozována jako soukromá společnost. Jenom malou část vlastní veřejné nemocnice, které jsou však otevřeny i široké veřejnosti. Pro pacienty je důležitou informací především ta, že doplatky na léky se v různých lékárnách mohou lišit. Doplatek odpovídá rozdílu mezi cenou konečného spotřebitele (prodejní cenou) a stanovenou úhradou z veřejného zdravotního pojištění. Vzhledem k tomu, že prodejní cena není ve všech lékárnách stejná, je rozdílný i doplatek pacienta. Dále má na výši doplatku vliv to, za jakou cenu byl lék dodán do lékárny, a výše uplatňované obchodní přirážky (lékárna se o ni dělí s distributorem) O lécích

Pohotovostní lékárenská služba: Vedle „obyčejných“ lékáren existují také pohotovostní lékárny, jež jsou svým zákazníkům otevřeny 24 hodin denně. Typicky jsou využívány hlavně lidmi, kteří přicházejí z ošetření na pohotovosti, nebo také těmi, kteří si z různých důvodu neměli čas potřebné léky vyzvednout během dne. Zdravotní registr

Doplňková a alternativní medicína: Doplňková a alternativní medicína není zahrnuta do veřejného zdravotního pojištění. Například akupunktura je jednou ze služeb, jež jsou v zákoně č. 48/1997, o veřejném zdravotním pojištění, výslovně uvedeny jako nehrazené. I přesto poskytovatelé doplňkové a alternativní medicíny musejí dodržovat pravidla o bezpečnosti, informování pacientů a právech pacientů, jak je uvedeno v zákoně o zdravotních službách WHO.

Rešerše byla připravena ve spolupráci s Advance Consulting autory MUDr. Pavlem Hroboněm, M.S. a Ing. Veronikou Klimkovou. Veškeré zdroje jsou zapracovány přímo v textu.