Sexualizované násilí je jedním z nejzávažnějších problémů současné společnosti. Přestože jde o téma, o němž se diskutuje stále více, míra jeho výskytu zůstává vysoká, a to i ve státech Evropské unie včetně České republiky. Tento článek poskytuje ucelený pohled na problematiku sexualizovaného násilí, včetně jeho forem, výskytu, dopadů na oběti i společnost či postoje společnosti. Ačkoli se v českém kontextu většinou používá termín „sexuální násilí“, čím dál častěji se v odborné literatuře i v aktivistických kruzích objevuje označení „sexualizované násilí“, které je přesnější a komplexnější. Tento pojem zdůrazňuje, že motivem pachatele není vždy primárně sexuální touha, nýbrž spíše potřeba ovládnutí, ponižování a uplatnění moci nad obětí. Sexualizované násilí je tak v jádru násilím mocenským a jeho sexuální složka slouží jako prostředek k dosažení kontroly a dominance. Tento aspekt je klíčový pro pochopení širšího kontextu – sexuální násilí není jen individuálním selháním, ale je také projevem hlubších nerovností ve společnosti, zejména těch, které se týkají genderu. České zákony pracují v souvislosti se sexualizovaným násilím především s kategoriemi trestných činů znásilnění (§185), sexuální nátlak (§186), pohlavní zneužití (§187), kuplířství (§189), výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (192), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§193), svádění k pohlavnímu styku (§202). Odsouzenými pachateli těchto trestných činů byli v letech 2016–2022 z 95,5 % muži, ženy představují 4,5 % odsouzených pachatelů. Projekt JakTrestame.cz, 2019
Sexualizované násilí je komplexní jev, který se může projevovat v celé řadě forem. Nejčastěji zahrnuje znásilnění, sexuální obtěžování, vynucené sexuální praktiky, nechtěné dotyky, online obtěžování, stalking, grooming (navazování kontaktu s cílem zneužití), obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a komerční sexuální zneužívání dětí i dospělých. Tyto formy násilí často nejsou izolované, ale vzájemně se prolínají. Podle WHO je sexualizovaným násilím jakékoli sexuální jednání zahrnující pokusy o dosažení sexuálního styku, nežádoucí sexuální poznámky a návrhy, činy využívající nátlak a směřující k obchodování či jinak namířené proti sexualitě jedince. Může být prováděno kýmkoli, nezávisle na vztahu mezi obětí a pachatelem a v jakémkoli prostředí včetně domova a práce. WHO, 2021
Sexualizované násilí má závažné a dlouhodobé důsledky, které zasahují do všech oblastí života oběti – od psychického a fyzického zdraví až po pracovní uplatnění, sociální vztahy a celkovou kvalitu života. Vedle individuálních dopadů má sexualizované násilí také významný ekonomický a společenský dopad.
Psychické následky
Psychické dopady sexualizovaného násilí jsou jedny z nejhlubších a nejtrvalejších. Mnohé oběti trpí posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), depresemi, úzkostmi, poruchami spánku a ztrátou sebevědomí. U některých se objevuje sebepoškozování, závislosti či sebevražedné myšlenky. Podle výzkumu Světové zdravotnické organizace (WHO) oběti sexualizovaného násilí mají až trojnásobně vyšší riziko rozvoje depresivních poruch než běžná populace. Sexual Assault Support Services, 2025 V dlouhodobém horizontu může trauma vést k narušení sociálních vazeb, izolaci, problémům ve škole nebo v práci, případně k opakovanému vystavení násilí. National Intimate Partner and Sexual Violence Survey, 2024
Fyzické následky
Fyzické následky závisí na povaze útoku, ale často zahrnují poranění pohlavních orgánů, tržné rány nebo modřiny. Oběti jsou vystaveny riziku nákazy sexuálně přenosnými infekcemi (např. HIV, chlamydie, kapavka) a nežádoucího těhotenství. Podle CDC (Centers for Disease Control and Prevention) až 40 % žen, které přežily znásilnění, hlásí poranění v oblasti genitálií nebo jiná tělesná zranění. European Institute for Gender Equality, 2021
Ekonomické dopady
Sexualizované násilí má rovněž výrazný ekonomický dopad, a to jak na jednotlivce, tak na státy. Oběti často čelí ztrátě pracovních příležitostí nebo výpadku příjmu, nutnosti dlouhodobé psychoterapie nebo hospitalizace. Státy musí vynakládat značné prostředky na zdravotní péči, justiční řízení, sociální podporu a prevenci. Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE) odhaduje, že každý rok stojí EU sexuální násilí přibližně 366 miliard eur, z čehož největší část tvoří náklady na zdravotní péči a psychologickou pomoc a ztráty v pracovní produktivitě. Kunc a kol., 2012 V ČR nejsou celkové ekonomické náklady přesně vyčísleny, ale odhad nákladů spojených se sexualizovaným násilím, který zahrnuje související náklady policie, justice, neziskových organizací, zdravotnického a sociálního systému ukazuje, že přesahují přibližně 2,3 mld. Kč ročně. Gabrielová a kol., 2024
Míra objasněnosti sexuálních trestných činů
V celé Evropské unii zůstává míra objasněnosti sexuálně motivovaných trestných činů relativně nízká, a to i přesto, že počet hlášených případů pomalu roste. Důvody sahají od nedostatku důkazů, obav obětí z výslechu či výpovědi, až po nedostatečnou kompetentnost vyšetřujících složek. Průměrná míra objasněnosti znásilnění v EU činí přibližně 30–40 %, přičemž mezi státy existují značné rozdíly. Policie ČR, 2023 Podle dat Policie ČR se u nás daří objasnit přibližně 50 % nahlášených případů znásilnění. Nicméně vzhledem k nízké míře hlášení případů je celková efektivita trestního řízení stále velmi diskutabilní. Focus, 2018
Česká společnost má stále velmi zkreslené představy o míře výskytu sexualizovaného násilí i o tom, jak tyto činy ve skutečnosti probíhají. Nedostatek informací a přetrvávající mýty a stereotypy přispívají k tomu, že velká část veřejnosti nejen podceňuje rozsah problému, ale často i přispívá k obviňování obětí a bagatelizaci pachatelů.
Podle výzkumu zadaného organizací Amnesty International ČR a realizovaného agenturou Focus v roce 2022 se naprostá většina respondentů domnívá, že v České republice dochází k několikanásobně nižšímu počtu případů znásilnění, než jaká je realita. Amnesty International, 2022 Podle různých odborných odhadů se jedná o 7 500 až 20 000 případů ročně, což je více než stonásobek laických odhadů.
Obrovský rozdíl je také mezi tím, kolik případů znásilnění lidé předpokládají, že je nahlášeno a kolik jich je skutečně oznámeno. Respondenti se v průzkumu domnívali, že je nahlášeno 20–50 % znásilnění, zatímco reálná čísla hovoří pouze o zhruba 5 % případů, které se skutečně dostanou do statistik Policie ČR. Focus, 2018 K hlavním důvodům, proč oběti váhají, zda trestný čin nahlásit, patří: strach z nedůvěry či obviňování vyšetřujících, obava z traumatu z výslechu a soudního řízení, nedostatek důkazů nebo svědků, vztah k pachateli (často se jedná o blízkou osobu).
Průzkum Amnesty International rovněž odhalil silné zakořenění mýtů o znásilnění a tzv. victim blamingu, tedy přenášení části odpovědnosti na oběť. Výsledky ukazují, že značná část české populace zastává názory, které obviňují ženy z toho, co se jim stalo na základě jejich chování, vzhledu nebo okolností.
Tyto postoje jsou nejen škodlivé a nespravedlivé, ale také odrazují oběti od nahlášení trestného činu. Podobné předsudky jsou přitom v rozporu s realitou – sexualizované násilí není způsobeno oblečením, alkoholem ani chováním oběti, ale výhradně rozhodnutím pachatele porušit hranice a svobodnou vůli jiné osoby.
Z výzkumu dále vyplývá, že spoluvinu obětem častěji přisuzují muži než ženy, respondenti starší 55 let a lidé s nižším vzděláním.
To naznačuje potřebu cílené osvěty zaměřené nejen na mladší generaci, ale i na dospělé a seniory, kteří byli vychováváni v době, kdy téma sexualizovaného násilí bylo spíše tabu a stereotypní představy o sexualitě a rolích mužů a žen byly rozšířenější.
Ke snížení výskytu sexualizovaného násilí ve společnosti je nezbytná dlouhodobá, komplexní a systematická osvěta a vzdělávací činnost, která musí být cílená na různé věkové, sociální i profesní skupiny obyvatel. Prevence nesmí být pouze jednorázovou kampaní, ale součástí kulturní změny ve vnímání vztahů, moci, souhlasu a respektu k tělesné autonomii.
Jedním z nejefektivnějších nástrojů prevence je zařazení témat jako jsou sexualizované násilí, souhlas, zdravé vztahy a genderové stereotypy do školní výuky, zejména v rámci sexuální výchovy. Odborníci upozorňují, že děti a dospívající by měli být systematicky vedeni k tomu, aby rozuměli konceptu „souhlasu“ (tzv. konsent) a dokázali ho respektovat i sami uplatňovat. Podle WHO kvalitní sexuální výchova snižuje výskyt sexualizovaného násilí, zvyšuje informovanost mladých lidí o jejich právech a posiluje jejich schopnost stanovovat a hájit vlastní hranice. WHO, 2023 V České republice je však výuka sexuální výchovy často nedostatečná, nesystémová, záleží na jednotlivých školách, zda a jak témata jako souhlas nebo genderové role do výuky zařadí. Karešová, 2023 V České republice působí několik důležitých neziskových organizací, které se dlouhodobě věnují prevenci, vzdělávání, osvětě, ale také přímé pomoci obětem.
Vytvořené infografiky a zpracovaná data jsou zveřejněna pod licencí CC BY 4.0, to vám umožňuje si materiály stáhnout, upravit a zveřejnit při uvedení původu a odkazu na licenci. Vstupní data však často mají svoji vlastní licenci a je třeba si ověřit pravidla používání.
Ilustrace na webových stránkách: Storyset
Vytvořené infografiky a zpracovaná data jsou zveřejněna pod licencí CC BY 4.0, to vám umožňuje si materiály stáhnout, upravit a zveřejnit při uvedení původu a odkazu na licenci. Vstupní data však často mají svoji vlastní licenci a je třeba si ověřit pravidla používání.
Ilustrace na webových stránkách: Storyset
Vytvořené infografiky a zpracovaná data jsou zveřejněna pod licencí CC BY 4.0, to vám umožňuje si materiály stáhnout, upravit a zveřejnit při uvedení původu a odkazu na licenci. Vstupní data však často mají svoji vlastní licenci a je třeba si ověřit pravidla používání.
Ilustrace na webových stránkách: Storyset